22 C 92/2023-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 18 365 Kč jako příspěvku žalovaného jednak za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2021 a dále od 1. 11. 2021 do 16. 4. 2022 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši á 300 Kč, když výzvy k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ze dne 17. 3. 2022 (za období od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2021) a ze dne 30. 6. 2022 (za období od 1. 11. 2021 do 16. 4. 2022) byly žalovanému doručeny poté, co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalovaném povinnou osobu. Dále bylo předmětem žaloby zaplacení příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], za dobu od 14. 1. 2022 do 13. 3. 2022 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 300 Kč, když výzva k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ze dne 19. 4. 2022 byla žalovanému doručena poté, co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalovaném povinnou osobu. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ve věci provedením důkazů z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti: 5. Z výpisu z centrálního registru vozidel soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále též jen„ vozidlo 1“), a vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále též jen„ vozidlo 2“), byl ve výše uvedených obdobích žalovaný. 6. Z výpisu z databáze žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně ověřovala ve vlastních databázích jak provozovatele a vlastníka předmětného vozidla, tak přehled k tomuto vozidlu uzavřených pojistných smluv pojištění odpovědnosti za provoz motorového to vozidla, a to se zjištěním, že vlastníkem a provozovatelem obou vozidel byl v uvedených obdobích žalovaný, přičemž poslední evidované pojištění vozidel bylo ukončeno k 16. 4. 2021 u vozidla 1 a k 13. 1. 2022 u vozidla 2. 7. Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 17. 3. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku za nepojištění vozidla 1 za období od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2021 ve výši 5 781 Kč a výzvou ze dne 30. 6. 2022 za období od 1. 11. 2021 do 16. 4. 2022 ve výši 7 849 Kč; a dále výzvou ze dne 19. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku za nepojištění vozidla 2 za období od 14. 1. 2022 do 13. 3. 2022 ve výši 3 835 Kč, přičemž ve výzvě odůvodnila vznik a výši požadovaného poplatku, k jehož zaplacení určila žalovanému lhůtu 60 dnů plynoucí od doručení výzvy. Výzva byla dle záznamů o sledování zásilky následně vždy odeslána žalovanému na adresu [adresa žalovaného]. K zaplacení byl žalovaný dále vyzýván předloženým upomínkami, a dále opětovně předloženými předžalobními upomínkami. 8. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalovaný byl vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], s objemem válců motoru nad 1 350 ccm do 1 850 ccm, a to v době od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2021 a dále od 1. 11. 2021 do 16. 4. 2022, a dále vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], s objemem válců motoru nad 1 850 ccm do 2 500 ccm, a to v době od 14. 1. 2022 do 13. 3. 2022, když v uvedených obdobích ohledně těchto vozidel neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou těmito vozidly. Příspěvek za nepojištěná vozidla nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní poté, co ta prověřila předepsaným procesem, že vozidla neměla pro uvedená období uzavřeno pojištění a byl to právě žalovaný, který měl povinnost pojištění uzavřít, a to výzvami žalovanému ze dne 17. 3. 2022 (za období od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2021 u vozidla 1), ze dne 19. 4. 2022 (za období od 14. 1. 2022 do 13. 3. 2022 u vozidla 2) a ze dne 30. 6. 2022 (za období od 1. 11. 2021 do 16. 4. 2022 u vozidla 1), a to ve lhůtě 60 dnů plynoucí od doručení výzvy, a ač byl o zaplacení opakovaně upomínán, resp. ničeho takového v řízení netvrdil ani neprokázal, stejně jako netvrdil ani neprokázal, že by vozidla v předmětné době měla uzavřeno pojištění. Náklady na vymáhání ve výši 300 Kč jsou určené zákonem, resp. vyhláškou (viz dále) a k jejich zaplacení byl žalovaný vyzván rovněž výzvou ze dne 17. 3. 2022, resp. ze dne 19. 4. 2022 a ze dne 30. 6. 2022. 9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti – dále jen„ ZPO“, byl žalovaný jako vlastník povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tato povinnost musela být splněna po celou dobu řádného provozu vozidla (srov. § 1 odst. 2 ZPO), přičemž poruší-li vlastník uvedenou povinnost, je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti (§ 4 odst. 1 ZPO). Za vlastníka vozidla se má v případě určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vlastník, zapsaný jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 ZPO). Výše příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. – dále jen„ Vyhláška“, v této konkrétní věci ve výši 47 Kč denně pro vozidlo 1 a ve výši 65 Kč denně pro vozidlo 2. Žalobkyně má vedle příspěvku nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, stanovené § 2a Vyhlášky částkou 300 Kč (§ 4 odst. 4 ZPO) za každou ze zaslaných výzev, když takový nárok není zjevně neúměrný vymáhané povinnosti, když výzva byla vždy zasílána za jiné delší období, resp. na poplatek za jiné vozidlo. Žalobkyně určila žalovanému ve výzvě k zaplacení 60 denní splatnost žalovaných nároků, a protože žalovaný v uvedené lhůtě nároky žalobkyně neuhradil, dostal se dnem následujícím do prodlení s jejich zaplacením, přičemž za dobu prodlení vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterého žalobkyně využila. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, odůvodňující nároky žalobkyně, a tyto soud shledal v souladu se zákonem, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 18 365 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 13. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.