30 C 17/2024 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou původně Okresnímu soudu v , adresa, dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 27.596,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 20.000,- Kč s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5.687,- Kč, vrátí nejpozději dne 24.8.2022. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, zcela nesplnila, když vrátila/zaplatila žalobkyni toliko částku ve výši 7.251,- Kč, jež byla užita na úhradu smluvní pokuty ve výši 6.660,- Kč a ponížení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 591,- Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 25.687,- Kč (jistina + poplatek) a účelně vynaložených nákladů ve výši 1.909,- Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla téhož dne bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč. Dále bylo dále ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2.437,- Kč, vrátí nejpozději do 23.12.2021. Dne , datum, účastnící řízení uzavřeli dodatek ke smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, , na jehož podkladě žalobkyně dne 27.12.2021 žalované bankovním převodem poskytla peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč. Žalovaná byla povinna poskytnutou částku v celkové výši 20.000,- Kč vrátit nejpozději dne 22.1.2022 a současně měla v témže termínu zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5.687,- Kč, tj. celkem 25.687,- Kč. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, zcela řádně a včas nesplnila, když vrátila/zaplatila toliko částku ve výši 7.251,- Kč, jež byla žalobkyní užita na úhradu smluvní pokuty ve výši 6.660,- Kč [ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě (čl. 2.3.), když v případě prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně] a k ponížení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 591,- Kč. Žalobkyně měla žalovanou upomenout výzvami ze dne – 6.3.2022, 19.4.2022, 5.7.2022, 12.7.2022 a 19.7.2022, za což požaduje poplatek v ponížené výši 1.909,- Kč, když původně by za těchto pět výzev mohla požadovat zaplacení částky 2.500,- Kč (5 x 500,- Kč). K návrhu však byly připojeny výzvy ze dne: 31.8.2022, 7.9.2022, 14.9.2022, 23.9.2022 a 8.10.2022, a to bez dokladů prokazujících, že žalobkyně tyto veškeré výzva žalované skutečně zaslala. Ve smlouvě (čl. 2.3.) bylo ujednáno, že poplatek za každou výzvu k úhradě činí 500,- Kč.5. Lze uzavřít, že žalovaná žalobkyni dosud nevrátila/ nezaplatila částku 25.687,- Kč.6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), jež byla, jakož i její dodatek, za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na základě které byl zapůjčitel (žalobkyně) povinen přenechat vydržiteli (žalované) zastupitelnou věc (peněžní prostředky ve výši 2 x 10.000,- Kč) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, a to včetně ujednaných poplatků a dalších souvisejících nákladů. Žalobkyně svoji povinnost splnila, avšak povinnost žalované nebyla zcela splněna, když žalovaná žalobkyni dosud uhradila toliko částku ve výši 7.251,- Kč. Žalovaná se proto ocitla v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků dle § 1968 NOZ, a to od 23.1.2022, pročež od tohoto dne má žalobkyně právo požadovat po žalované úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).7. V důsledku této právní skutečnosti žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně proto byla oprávněna na částečnou úhradu žalované započíst smluvní pokutu ve výši 6.660,- Kč.8. Nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za upomínání žalované soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ), avšak toliko do výše 500,- Kč (upomínka ze dne 31.8.2022).9. Pakliže žalobkyně z částečné úhrady žalované započetla částku ve výši 591,- Kč na náklady spojení s uplatněním pohledávky, když dle soudu byla žalobkyně oprávněna započíst toliko částku ve výši 500,- Kč, je zřejmé, že žalobkyně částku ve výši 91,- Kč započetla nesprávně.10. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že se žalobkyně na žalované důvodně domáhala zaplacení částky ve výši 25.687,- Kč (jistina a poplatek za poskytnutí peněžních prostředků). Od této částky ve ovšem nezbytné odečíst částku ve výši 91,- Kč, jež byla žalobkyní nesprávně započtena na náklady spojené s uplatněním pohledávky (25.687,- Kč – 91,- Kč = 25.596,- Kč), jak bude dále rozvedeno.11. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.596,- Kč, jakož i úrok z prodlení z této částky.12. Oproti tomu soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 2.000,- Kč, jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítl. Soud je toho názoru, že za situace, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě nevrátila, je jistě vhodné žalovanou vyzvat, aby dostála svým smluvním závazkům. Z tohoto důvodu soud první upomínku ze dne 31.8.2022, tj. první upomínku, jež byla soudu žalobkyní skutečně doložena, vyhodnotil jako důvodnou. Soud proto z tohoto důvodu vyhodnotil jako správný postup žalobkyně, jež z částečné platby žalované započetla částku ve výši 500,- Kč na první upomínku.13. Soud již ovšem jako důvodné nevyhodnotil další čtyři následující upomínky, které byly žalované žalobkyní zasílány s týdenními odstupy. Soud má za to, že zaslání jedné upomínky představuje pro žalovanou, jakožto dlužníka, dostatečné upozornění, aby byla ze strany žalobkyně zcela postačujícím způsobem informována o tom, že povinnosti vyplývající ze smlouvy neplní řádně a včas. Zaslání dalších upomínek, a to toliko ještě v týdenních rozestupech, když zůstává otázkou, zda před odesláním další upomínky byla předchozí upomínka žalované vůbec řádně doručena, tj. zda se dostala do její dispozice a ona se s ní mohla objektivně seznámit, nepokládá soud za nezbytné, ba právě naopak. Soud se totiž kloní k závěru, že primárním důvodem odeslání dalších upomínek je spíše skutečnost, že žalobkyni se v takovém případě otevřela možnost žalované naúčtovat další poplatky spojené s odesláním upomínek, a nikoliv ji upozornit na to, že řádně a včas neplní smluvně převzaté povinnosti. Dle soudu navíc poplatek ve výši 500,- Kč nelze rozhodně považovat za nepatrný. Ve světle těchto skutečností dospěl soud k závěru, že se žalobkyně poplatků ve výši 2.000,- Kč (4 x 500,- Kč), resp. ve výši 1.909,- Kč (3 x 500,- Kč + 1 x 409,- Kč), domáhala na žalované nedůvodně.14. Nad rámec zmíněného soud směrem k žalobkyni doplňuje, že žalobkyně k žalobnímu návrhu nepřipojila žádný doklad o tom, že upomínky žalované skutečně odeslala, tj. dodejku či doručenku. Vzhledem k zaujatému právnímu názoru však soud žalobkyni k doložení těchto listin nevyzýval, neboť i kdyby je žalobkyně k výzvě soudu doložila, ničeho by to nezměnilo na názoru soudu, že tento dílčí nárok není důvodný.15. Soud zohlednil skutečnost, že žalobkyně na v pořadí druhou upomínku započetla částku 91,- Kč, a že se ve vztahu k této upomínce domáhala zaplacení částky 409,- Kč. Jelikož žalobkyni vznikl důvodný nárok na zaplacení toliko první a jediné upomínky ve výši 500,-Kč, když soud nároky žalobkyně ve vztahu k ostatním upomínkám vyhodnotil jako nedůvodné, je zřejmé, že žalobkyně nebyla oprávněna žalovanou zaplacenou částku ve výši 91,- Kč započíst na v pořadí druhou upomínku, neboť žalobkyni na zaplacení této částky nevznikl nárok. Soud proto o částku 91,- Kč, kterou žalovaná reálně žalobkyni zaplatila, a kterou žalobkyně nesprávně započetla na druhou upomínku, snížil částku, jež byla žalované výrokem II. tohoto rozsudku uložena k zaplacení (25.687,- Kč – 91,- Kč = 25.596,- Kč).16. Z hlediska dílčího nároku na zaplacení nákla