30 C 56/2024 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení 27.887,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15.700,- Kč s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 4.082,- Kč, vrátí nejpozději dne 9.11.2022. Žalovaný ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil, když ničeho nezaplatil. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 5.605,- Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,10 % z dlužné částky denně. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 15.700,- Kč, poplatku ve výši 4.082,- Kč, smluvní pokuty ve výši 5.605,- Kč, účelně vynaložených nákladu ve výši 2.500,- Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla téhož dne bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 15.700,- Kč s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 4.082,- Kč, vrátí nejpozději do 9.11.2022. Žalovaný ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil, když ničeho nezaplatil. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 5.605,- Kč za období od 10.11.2022 do 2.11.2023, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě (čl. 2.3.), že v případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smluvní stranami bylo rovněž ujednáno, že poplatek za písemnou upomínku činí 500,- Kč (čl. 2.3.). Žalobkyně žalovaného upomenula dne – 16.11.2022, 23.11.2022, 30.11.2022, 9.12.2022 a 24.12.2022, za což požaduje poplatek v celkové výši 2.500,- Kč.5. Lze uzavřít, že žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil částku 27.887,- Kč.6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na základě které byl zapůjčitel (žalobkyně) povinen přenechat vydržiteli (žalovanému) zastupitelnou věc (peněžní prostředky ve výši 15.700,- Kč) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, a to včetně ujednaných poplatků a dalších souvisejících nákladů. Žalobkyně svoji povinnost splnila, avšak povinnost žalovaného nebyla splněna, když žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil/nezaplatil. Žalovaný se proto ocitl v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků dle § 1968 NOZ, a to od 10.11.2022, pročež od tohoto dne má žalobkyně právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V důsledku této právní skutečnosti žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pročež se žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty ve výši 5.605,- Kč. Nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za upomínání žalovaného soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ), avšak toliko do výše 500,- Kč (upomínka ze dne 16.11.2022).7. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že se žalobkyně na žalovaném z požadované částky 27.887,- Kč důvodně domáhala zaplacení částky 25.887,- Kč (15.700,- Kč + 4.082,- Kč + 5.605,- Kč + 500,- Kč), pročež soud výrokem II. tohoto rozsudku žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.887,- Kč.8. Oproti tomu soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 2.000,- Kč, jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítl. Soud je toho názoru, že za situace, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě nevrátil, je jistě vhodné žalovaného vyzvat, aby dostál svým smluvním závazkům. Z tohoto důvodu soud první upomínku ze dne 16.11.2022 vyhodnotil jako důvodnou, pročež žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 500,- Kč za tuto konkrétní upomínku.9. Soud již ovšem jako důvodné nevyhodnotil další čtyři následující upomínky, které byly žalovanému žalobkyní zasílány s týdenními odstupy (vyjma poslední). Soud má za to, že zaslání jedné upomínky představuje pro žalovaného, jakožto dlužníka, dostatečné upozornění, aby byl ze strany žalobkyně zcela postačujícím způsobem informován o tom, že povinnosti vyplývající ze smlouvy neplní řádně a včas. Zaslání dalších upomínek, a to toliko ještě v týdenních rozestupech, když zůstává otázkou, zda před odesláním další upomínky byla předchozí upomínka žalovanému vůbec řádně doručena, tj. zda se dostala do jeho dispozici a on se s ní mohl objektivně seznámit, nepokládá soud za nezbytné, ba právě naopak. Soud se totiž kloní k závěru, že primárním důvodem odeslání dalších upomínek je spíše skutečnost, že žalobkyni se v takovém případě otevřela možnost žalovanému naúčtovat další poplatky spojené s odesláním upomínek, a nikoliv jej upozornit na to, že řádně a včas neplní smluvně převzaté povinnosti. Dle soudu navíc poplatek ve výši 500,- Kč nelze rozhodně považovat za nepatrný. Ve světle těchto skutečností dospěl soud k závěru, že se žalobkyně poplatků ve výši 2.000,- Kč (4 x 500,- Kč) domáhala na žalovaném nedůvodně, pročež soud výrokem I. tohoto rozsudku uplatněný nárok jako nedůvodný zamítl.10. Nad rámec zmíněného soud směrem k žalobkyni doplňuje, že žalobkyně k žalobnímu návrhu nepřipojila žádný doklad o tom, že upomínky žalovanému skutečně odeslala, tj. dodejku či doručenku. Vzhledem k zaujatému právnímu názoru však soud žalobkyni k doložení těchto listin nevyzýval, neboť i kdyby je žalobkyně k výzvě soudu doložila, ničeho by to nezměnilo na názoru soudu, že tento dílčí nárok není důvodný.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.199,75 Kč, přičemž tato částka představuje 85,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7,17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.116, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21.305, Kč sestávající z částky 300, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200, Kč ve výši 252, Kč.12. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.