30 C 84/2024-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala toho, aby žalovaným, jakožto rodičům, , Jméno zainteresované osoby 2/0, , nar. , Datum narození zainteresované osoby 2/0, (dále též jako „mladý dospělý“), který je řádným studentem 2. ročníku střední školy, a jemuž je žalobkyní od 1.9.2023 vyplácen zaopatřovací příspěvek pro mladého dospělého, byla uložena povinnost od 1.9.2023 přispívat na výživu mladého dospělého ve výši 500,- Kč měsíčně, jakož aby jim byla uložena povinnost zaplatit dlužné výživné prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 300,- Kč.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila. Žalovaný, třebaže předvolání k jednání mu bylo řádně a včas doručeno, se k jednání nedostavil a ani včas důležitého důvodu nepožádal o odročení nařízeného jednání. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.4. V tomto ohledu soud poznamenává, že před zahájením jednání, avšak již přímo z jednací síně, byl žalovaný ze strany soudu telefonicky kontaktován, který k dotazu uvedl, že (i) souhlasí s tím, aby se jednání konalo v jeho nepřítomnosti, jakož i souhlasí s tím, aby při tomto jednání bylo o věci rozhodnuto, a že (ii) uznává žalobou uplatněný nárok a souhlasí s tím, že bude měsíčně na běžném výživném hradit částku 500,- Kč, jakož i s tím, že dlužné výživné ve výši 3.500,- Kč bude splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 250,- Kč, k čemuž dodal, že se předmětnou částku pokusí uhradit najednou.5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok co důvodu a výše uznala, když souhlasila s tím, že bude od 1.9.2023 na běžném výživném svému synovi, tj. mladému dospělému, hradit částku 500,- Kč měsíčně, jakož i souhlasila s tím, že dlužné výživné ve výši 3.500,- Kč za období od 1.9.2023 do 31.3.2024 bude splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 250,- Kč.7. Pokud se týká žalovaného, soud vyšel z informací, kterému mu byly ze strany žalovaného telefonicky sděleny těsně před zahájením jednání, tj. že uznal žalobou uplatněný nárok, a že souhlasil s tím, že bude měsíčně na běžném výživném hradit částku 500,- Kč, jakož i s tím, že dlužné výživné ve výši 3.500,- Kč bude splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 250,- Kč.8. Z listiny označené jako Rozhodnutí ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 12.1.2024, soud zjistil, že žalobkyně mladému dospělému od 1.9.2023 přiznala mj. dle § 50b zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve zněním účinném od 30.12.2023 (dále jen „ZSPOD“), opakující se zaopatřovací příspěvek ve výši , částka, měsíčně.9. Z listiny označené jako POTVRZENÍ O STUDIU ze dne 2.10.2023 soud zjistil, že mladý dospělý je řádným studentem druhého ročníku oboru Kuchařské práce ve Výchovném ústavu a střední škole se sídlem v , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .10. Z listiny vydané Českou správou sociálního zabezpečení dne , datum, soud zjistil, že mladý dospělý je od , datum, poživatelem invalidního důchodu prvního stupně ve výši , částka, .11. Z hlediska skutkového závěru má soud jednak za prokázané, že oba žalovaní nárok, jenž je předmětem žalobního návrhu, co do důvodu a v zásadě i výše uznali, když jsou ochotni platit měsíční běžné výživné na mladého dospělého ve výši 500,- Kč, jakož i to, že dlužné výživné jsou ochotni splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 250,- Kč, a jednak, že žalobkyně mladému dospělému přiznala od 1.9.2023 opakující se zaopatřovací příspěvek ve výši , částka, , který mu vyplácí, a konečně, že mladý dospělý je řádným studentem druhého ročníku střední školy, a že je poživatelem invalidního důchodu prvního stupně.12. Pro úplnost soud uvádí, že v řízení provedl dokazování ještě dalšími listinami. Z těchto listin však soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.13. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:14. Dle § 50u odst. 1 ZSPOD platí, že náleží-li mladému dospělému zaopatřovací příspěvek podle § 50b odst. 1, přechází právo mladého dospělého na výživné na Českou republiku. Je-li výživné vyšší než zaopatřovací příspěvek, náleží rozdíl mladému dospělému.15. Dle § 50u odst. 2 ZSPOD platí, že je-li mladému dospělému přiznán a vyplácen zaopatřovací příspěvek podle § 50b, podá krajská pobočka Úřadu práce, která poskytuje zaopatřovací příspěvek, návrh soudu na stanovení výživného pro tohoto mladého dospělého, nebylo-li stanoveno nebo vykonatelně ujednáno dříve anebo neexistuje-li soudem neschválená dohoda o výši výživného. Pokud povinná fyzická osoba neplatí stanovené nebo vykonatelně ujednané výživné, podá krajská pobočka Úřadu práce návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuce.16. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.3.2024 (dále jen „NOZ“), platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.17. Dle § 911 NOZ platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.18. Dle § 913 odst. 1 NOZ platí, že pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.19. Dle § 913 odst. 2 NOZ platí, že při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.20. Z provedeného dokazování je ve vztahu k mladému dospělému zřejmé, že tento není schopen se sám živit. Tento závěr je prokazován potvrzením o řádném studiu druhého ročníku střední školy. Je nesporné, že je v zájmu mladého dospělého, a to zejména z hlediska jeho budoucího uplatnění na trhu práce, aby úspěšně dokončil střední školu. Tato okolnost v zásadě vylučuje, aby se osoba studující střední školu, minimálně pokud se jedná o řádné denní studium, mohla sama živit. V tomto ohledu taktéž nelze přehlédnout, že mladý dospělý je poživatelem invalidního důchodu prvního stupně, pročež i z tohoto důvodu (hendikepu) je nanejvýš vhodné a žádoucí, aby mladý dospělý úspěšně dokončil studium na střední škole a tímto zvýšil své budoucí šance na uplatnění se na trhu práce.21. Za takto popsané situace nelze vůbec uvažovat o tom, že by se mladý dospělý mohl sám živit. A contrario proto platí, že mladý dospělý není schopen se sám živit. Tento závěr je rovněž dále podporován tím, že mladému dospělému je vyplácena dávka opakujícího se zaopatřovacího příspěvku. Kdyby se mladý dospělý mohl sám živit, jistě by mu tento příspěvek nebyl vyplácen, resp. by mu nebyl ze strany žalobkyně přiznán.22. V návaznosti na skutečnosti zmíněné v předchozích odstavcích lze učinit dílčí závěr, že u mladého dospělého je splněna zákonná podmínka dle § 911 NOZ, a to, že výživné lze přiznat toliko tehdy, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Tato zákonná podmínka je u mladého dospělého beze zbytku splněna.23. Pro posuzovanou je věc je dále podstatné, jak již bylo výše zmíněno, že mladému dospělému byl přiznán opakující se zaopatřovací příspěvek, a že žalobkyně tento příspěvek mladému dospělému vyplácí. V takovém případě právo mladého dospělého na výživné přešlo na České republiku a žalobkyně má přímo ze zákona povinnost podat návrh soudu na stanovení výživného pro mladého dospělého (§ 50u odst. 1 a 2 ZSPOD).24. Žalobkyně se proto správně na žalovaných, jakožto rodičích mladého dospělého, když předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§ 910 odst. 1 NOZ), domáhala toho, aby jim byla stanovena povinnost platit mladému dospělému výživné.25. Žalobkyně se domáhala stanovení výživného ve vztahu ke každému z žalovaných v měsíční výši 500,- Kč.26. Při určení rozsahu výživného soud vyšel jednak ze skutečnosti, že žalobkyně požadovala výživné ve výši 500,- Kč měsíčně, a jednak ze skutečnosti, že oba žalovaní tento nárok uznali co do důvodu a výše, potažmo, že se zavázali, že jej budu hradit v této výši.27. Soud si je vědom kautel obsažených v § 913 NOZ. Soud se však v řízení přesto více nezaměřoval na majetkovou situaci žalovaných z toho hlediska, zda by bylo možné jim stanovit povinnost platit vyšší výživné. Soud v tomto směru vyšel z toho, že žalovaná je aktuálně bez zaměstnání, tj. bez pravidelného příjmu, pročež již jen z tohoto důvodu je v podstatě vyloučeno, aby mohla hradit vyšší výživné, když soud vezme ještě v potaz, že žalovaná dosud ani zcela nezaplatila běžné a dlužné výživné, které jí byla stanoveno platit rozsudkem zd