36 C 114/2024-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 11. 2023 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 22 570 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 4. 12. 2021 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 12 270 Kč měl být splácen týdenními splátkami ve výši 455 Kč; žalovaný uhradil celkem 4 700 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Evidenční kartě a lustrací v databázích spolu s vyhodnocení lokality bydliště žalovaného apod.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).4. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Soud má za to, že tvrzení žalobkyně o tom, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru (resp. byla uzavřena úvěrová smlouvy) nebylo prokázáno, neboť žalobkyně ve své žalobě, ani později, neoznačila žádný důkaz prokazující sjednání úvěrové smlouvy, ani poskytnutí finančních prostředků žalovanému. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). Pro úplnost soud uvádí, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního, jelikož se však žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.7. Veškeré listiny soudu zaslané spolu s žalobou ale jako důkazy neoznačené, soud jako důkaz neprováděl, když tyto nebyly k důkazu navrženy a navíc ani není zřejmé, z jakého důvodu a k prokázání jakého konkrétního tvrzení žalobkyně byly předkládány. Část H) formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu slouží toliko k připojení příloh k žalobě v listinné podobě, nenahrazuje však žádným způsobem řádné označení důkazních návrhů v samotném textu žaloby. Soud v této souvislosti rovněž zdůrazňuje, že není jeho povinností ze všech listin mu žalobkyní zaslaných nahrazovat z nich zjištěnými skutečnosti povinnost tvrzení a důkazní žalobkyně, neboť žalobkyně by tak zcela nepřípustně svoji povinnost řádně tvrdit a prokazovat (včetně řádného označení důkazů) přesouvala na soud, aby na základě provedeného dokazování dovodil, co žalobkyně požaduje, a dále by si žalobkyně tímto postupem nepřípustně značně zjednodušovala vypracování žaloby a spoléhala na to, že nedostatek jejího úsilí nahradí soud úsilím vlastním (obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 215/2003 ze dne 31. 12. 2009). Obdobně uvedené platí pro veškeré listiny soudu zaslané spolu s doplněním ze dne 19. 4. 2024, ale jako důkazy neoznačené, soud jako důkaz neprováděl, když tyto nebyly k důkazu řádně navrženy a navíc ani není zřejmé, z jakého důvodu a k prokázání jakého konkrétního tvrzení žalobkyně byly předkládány. Skutečnost, že žalobkyně ve svém podání stručně uvede, že „v příloze dokládá listinné důkazy“ nenahrazuje žádným způsobem konkrétní a řádné označení takových důkazních návrhů, včetně uvedení, k prokázání jakého konkrétního žalobního tvrzení je konkrétní důkaz navrhován.8. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.