36 C 174/2024-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 3. 2024 domáhala zaplacení částky 15 846,92 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne „2023-07-11“ spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, se sídlem , adresa, a žalovaná uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla společnost , Anonymizováno, žalované finanční prostředky ve výši celkem 15 846,91 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).4. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Soud má za to, že tvrzení žalobkyně o tom, že i) společnost , Anonymizováno, poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 846,91 Kč z titulu smlouvy o úvěru (resp. byla uzavřena úvěrová smlouvy), a ii) předmětná pohledávka za žalovanou byla následně společností , Anonymizováno, postoupena na žalobkyni, nebylo prokázáno, neboť žalobkyně ve své žalobě, ani později, neoznačila žádný důkaz prokazující sjednání úvěrové smlouvy, ani postoupení pohledávky na žalobkyni. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). Pro úplnost soud uvádí, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního, jelikož se však žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.8. S ohledem na důvody nevyhovění žalobě soud pro nadbytečnost neprováděl následující žalobkyní označené důkazy: dotaz na , právnická osoba, . ohledně majitele a disponenta účtu č. , č. účtu, .9. Veškeré listiny soudu zaslané spolu s žalobou a doplněním ze dne 12. 7. 2024, ale jako důkazy neoznačené, soud jako důkaz neprováděl, když tyto nebyly k důkazu navrženy a navíc ani není zřejmé, z jakého důvodu a k prokázání jakého konkrétního tvrzení žalobkyně byly předkládány. Část H) formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu slouží toliko k připojení příloh k žalobě v listinné podobě, nenahrazuje však žádným způsobem řádné označení důkazních návrhů v samotném textu žaloby. Soud v této souvislosti rovněž zdůrazňuje, že není jeho povinností ze všech listin mu žalobkyní zaslaných nahrazovat z nich zjištěnými skutečnosti povinnost tvrzení a důkazní žalobkyně, neboť žalobkyně by tak zcela nepřípustně svoji povinnost řádně tvrdit a prokazovat (včetně řádného označení důkazů) přesouvala na soud, aby na základě provedeného dokazování dovodil, co žalobkyně požaduje, a dále by si žalobkyně tímto postupem nepřípustně značně zjednodušovala vypracování žaloby a spoléhala na to, že nedostatek jejího úsilí nahradí soud úsilím vlastním (obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 215/2003 ze dne 31. 12. 2009).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.