74 C 112/2024-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 8. 4. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zvýšení výživného na syna , jméno FO, , narozeného , datum, z částky ve výši 100 Kč na částku ve výši 500 Kč měsíčně od 1. 4. 2024. Žaloba byla odůvodněna tím, že dosud určená částka výživného ve výši 100 Kč nestačí k pokrytí základních potřeb dítěte. Dále uvedla, že zletilý syn v současné době navštěvuje 3. ročník střední školy. Žalobkyně uvedla, že je vedena na Úřadu práce a jsou jí poskytovány dávky pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpora.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedeného dokazování vyplývá, že , jméno FO, narozený , datum, je synem žalobkyně a žalovaného (kopie rodného listu).4. Soud neprovedl žádné další důkazy (potvrzení o studiu ze dne 8. 4. 2024), neboť provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné.5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.6. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Soud uzavírá, že v případě, že se , jméno FO, není schopen sám živit, mají žalobkyně a žalovaný jakožto jeho rodiče vůči němu vyživovací povinnost (§ 910 odst. 1 občanského zákoníku). , jméno FO, je tedy oprávněnou osobou pro případné přiznání (zvýšení) výživného (náleží mu výživné). Jelikož je , jméno FO, plně svéprávný, je to jedině on, kdo je oprávněn podat žalobu na určení, popř. zvýšení výživného. Žalobkyně není oprávněna se svým jménem domáhat přiznání výživného pro syna , jméno FO, .8. Jelikož žalobkyně není aktivně legitimována k podání výživného (výživné případně náleží přímo , jméno FO, ), byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, aniž by bylo třeba zkoumat, zda vyživovací povinnost žalovaného vůči , jméno FO, trvá.9. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšný byl ve věci žalovaný a měl by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud mu soud náhradu nákladů nepřiznal a rozhodl, že žádnému z účastníků nemá nárok náhradu nákladů řízení.