77 C 14/2024-51 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , když nevrátila poskytnutý úvěr ve výši , částka, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , poplatkem za službu „Klidné spaní“ , částka, , poplatkem za službu „Presto“ , částka, , poplatkem za službu „Informační SMS servis“ , částka, , smluvní pokutou , částka, a úrokem z prodlení.2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.5. Účastnice se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodly na uzavření smlouvy o úvěru s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši až do výše , částka, , přičemž žalovaná zaplatí při čerpání celého úvěrového limitu částku , částka, v jedné splátce do , datum, ; žalovaná podepsala smlouvu dle jejího textu elektronicky (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním). Žalobkyně předtím ověřila identitu žalované z kopie jejího občanského průkazu (zjištěno z kopie OP žalované) a zaslání autorizační platby z účtu žalované (zjištěno z listiny nadepsané „autorizace ověření totožnosti“. Dne , datum, odeslala žalobkyně bankovní účet žalované částku , částka, (zjištěno ze sdělení , jméno FO, a.s. z , datum, a z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).6. Z listiny nadepsané „identifikované příjmů“ plyne pouze to, že žalobkyně považovala na základě blíže neuvedených informací za ověřený čistý příjem žalované ve výši , částka, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: žalovaná žije ve společně hospodařící domácnosti s jedním dalším členem, který má rovněž příjem; výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí , částka, , výše dalších nezbytných výdajů je neuvedena, výše ostatních zbytných výdajů činí , částka, ; výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (tj. žalovanou) činí , částka, , regionální koeficient 1, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, , počet doporučených prodloužení 1, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Soud k tomu podotýká, že není vůbec zřejmé, z jakých zdrojů a informací žalobkyně vycházela.7. Advokát žalobkyně vystavil dne , datum, výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v částce , částka, do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy z , datum, ). Dne , datum, advokát žalobkyně podal na , právnická osoba, zásilku za účelem doručení žalované (zjištěno z podacího lístku č. , Anonymizováno, ). Žádné jiné důkazy k výzvám k zaplacení žalobkyně nepředložila.8. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala nevěrohodně nízkou výší výdajů žalované, či že by prováděla její lustraci v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalované, tyto však nezkoumala zjevně vůbec. Z těchto důvodů soud pro nadbytečnost neprováděl důkazy obchodními podmínkami a sazebníkem.9. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se dohodly na poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který byl dne , datum, poukázán na účet žalované. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z údajů, jejichž původ není zřejmý a žalobkyně jej nedoložila, nikterak se žalobkyně, nezabývala se dostatečně výdaji žalované, když je zcela zřejmé, že tyto nemohou být tvořeny pouze výdaji na půjčky, výdaji na bydlení a zbytnými výdaji. Žalovaná byla výzvou odeslanou dne , datum, vyzvána k zaplacení dluhu do tří dnů.10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.11. Žalobkyně a žalovaná coby spotřebitelka uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), ve znění ke dni , datum, , není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat.12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.15. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně předně nedoložila, že údaje s nimiž při posouzení úvěruschopnosti žalované pracovala skutečně pochází od žalované; dále se není patrné, zda výši příjmů jakkoli ověřovala (např. z výplatní pásky, daňového přiznání, výpisu z bankovního účtu apod.); především však žalobkyně pochybila, když se spokojila s nevěrohodnými a zjevně neúplnými informacemi o výdajích žalované, jimiž se nijak dál nezabývala. Navíc je zcela nepochopitelné (a zcela podporující závěr o nedostatečném posuzování úvěruschopnosti žalované), že žalobkyně dospěla z „úspěšnému“ posouzení úvěruschopnosti žalované v situaci, kdy počítala s disponibilním příjmem žalované , částka, , avšak dle smlouvy měla žalovaná jednorázově uhradit žalobkyni (při čerpání celého úvěrového limitu, k čemu došlo) do 30 dnů od poskytnutí úvěru částku , částka, . Pokud žalobkyně neměla pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, pak to neprokázala, z provedeného dokazování naopak zjevně vyplývá opak.16. Úvěrová smlouva je z výše uvedeného důvodu podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. Soud dodává, že nepřípustným a zjevně zneužívajícím práva ve smyslu § 8 o. z. soud shledává jednání původní věřitelky nacházející se v době uzavření smlouvy ve významně silnějším postavení, která podmínky úvěru nastavila tak, aby se jevil v okamžik uzavření smlouvy neúplatným, avšak při nedodržení data splatnosti dlužníkem vedly úvěrové podmínky ke vzniku práva na sankce a různé poplatky, což soud rovněž vedlo k aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru v celé jeho šíři.17. Žalobkyně zjevně částku , částka, žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná se tak dle soudu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a vznikla jí povinnost plnění poskytnuté bez právního důvodu žalobkyni vrátit.18. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byla žalovaná k vrácení dlužné částky vyzvána psaním ze dne , datum, , které žalobkyně odeslala žalované téhož dne. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po ode