22 C 280/2025-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 22 322 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení bylo zaplacení žalované částky jako příspěvku žalovaného za nepojištěná vozidla (ohledně uvedených vozidel nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), a to jednak vozidla RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále též jen „vozidlo 1“), za dobu od 27. 5. 2024 do 22. 7. 2024 ve výši 4 902 Kč, a dále za nepojištěné vozidlo RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále též jen „vozidlo 2“), za dobu od 20. 8. 2024 do 13. 12. 2024 ve výši 16 820 Kč, a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši á 300 Kč, tedy 600 Kč (2x 300 Kč), v souvislosti s každou výzvou, resp. uplatněnou pohledávkou. Výzvy k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně za vozidlo 1 ze dne 12. 9. 2024 a za vozidlo 2 ze dne 23. 1. 2025 byly žalovanému doručeny, poté co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalovaném povinnou osobu.2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud ve věci provedením předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti: Z výpisu z centrálního registru vozidel soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem vozidla 1, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , nákladního vozidla s hmotností do 3,5 t, v době od v době od 27. 5. 2024 do 22. 7. 2024; a vozidla 2, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , nákladního vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 3,5 t, v době od 20. 8. 2024 do 13. 12. 2024, byl právě žalovaný. Z výpisů z databáze žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně ověřovala ve vlastních databázích jak provozovatele a vlastníka předmětného vozidla, tak přehled k tomuto vozidlu uzavřených pojistných smluv pojištění odpovědnosti za provoz motorového vozidla, a to se zjištěním, že vlastníkem a provozovatelem obou vozidel byl v uvedených obdobích žalovaný a k žádnému z nich nebylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem uzavřeno, jak soud ověřil též ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 8. 12. 2025. Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 12. 9. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku za nepojištění vozidla 1 za období od 27. 5. 2024 do 22. 7. 2024 ve výši 4 902 Kč a za nepojištění vozidla 2 výzvou ze dne 23. 1. 2025 za období od 20. 8. 2024 do 13. 12. 2024 ve výši 16 820 Kč, přičemž ve výzvě odůvodnila vznik a výši požadovaného poplatku, k jehož zaplacení určila žalovanému lhůtu 60 dnů plynoucí od doručení výzvy a vyzvala žalovaného též k zaplacení poplatku á 300 Kč v případě nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě. Výzva byla dle záznamů o sledování zásilky následně vždy odeslána žalovanému. K zaplacení byl žalovaný dále vyzýván předloženým upomínkami, a dále opětovně předloženými předžalobními upomínkami.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalovaný byl vlastníkem vozidla 1 v době od 27. 5. 2024 do 22. 7. 2024 a vozidla 2 v době od 20. 8. 2024 do 13. 12. 2024, v obou případech nákladního vozidla s hmotností do 3,5 t, když v uvedené době ohledně těchto vozidel neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěná vozidla nezaplatil, ač byl k tomu žalobkyní v obou případech vyzván poté, co ta prověřila předepsaným procesem, že vozidla neměla pro uvedená období uzavřeno pojištění a byl to právě žalovaný, který měl povinnost pojištění uzavřít, a to ve lhůtě 60 dnů plynoucí od doručení výzvy, ač byl o zaplacení opakovaně upomínán, resp. ničeho takového v řízení netvrdil ani neprokázal, stejně jako netvrdil ani neprokázal, že by vozidla v předmětné době měl uzavřeno pojištění. Náklady na vymáhání ve výši 300 Kč jsou určené zákonem, resp. vyhláškou (viz dále) a k jejich zaplacení byl žalovaný vyzván rovněž uvedenými výzvami.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – dále jen „ZPOPV“, byl žalovaný jako vlastník povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tato povinnost musela být splněna po celou dobu registrace vozidla [srov. § 6 odst. 1 písm. a) ZPOPV], přičemž poruší-li vlastník uvedenou povinnost, je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví registrováno bez pojištění odpovědnosti (§ 45 odst. 2 ZPOPV). Za vlastníka registrovaného vozidla se má v případě určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vlastník, zapsaný jako vlastník vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích (§ 6 odst. 2 ZPOPV). Výše příspěvku je stanovena § 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – dále jen „Vyhláška“, v této konkrétní věci ve výši 86 Kč denně. Žalobkyně má vedle příspěvku nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, stanovené § 6 Vyhlášky částkou 300 Kč (§ 45 odst. 2 ZPOPV) za každou ze zaslaných výzev ke každé z dlužných pohledávek, když takový nárok není zjevně neúměrný vymáhané povinnosti a výzva byla vždy zasílána na poplatek za jiné vozidlo. Žalobkyně určila žalovanému ve výzvě k zaplacení splatnost žalovaných nároků ve lhůtě uvedené ve výzvě k zaplacení příspěvku, a protože žalovaný v uvedené lhůtě nároky žalobkyně neuhradil, dostal se dnem následujícím do prodlení s jejich zaplacením, přičemž za dobu prodlení vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterého žalobkyně využila.7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, odůvodňující nároky žalobkyně, a tyto soud shledal v souladu se zákonem, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 709 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 894 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 22 322 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.