37 C 45/2025-67 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Dne , datum, byl zdejšímu soudu doručen návrh na rozvod manželství podaný shora uvedenou manželkou. V odůvodnění uvedla, že k prvním problémům a neshodám mezi manžely začalo docházet zhruba před pěti lety, kdy se manželé začali postupně odcizovat, a situace se výrazně zhoršila na počátku roku 2024, kdy se navrhovatelka definitivně rozhodla pro ukončení manželství. S podáním návrhu na rozvod manželství potom navrhovatelka vyčkávala do doby dosažení zletilosti společné dcery , jméno FO, . Dále uvedla, že v době podání návrhu spolu již sedm měsíců nevedou společnou domácnost a intimně se nestýkají.2. Manžel na návrh reagoval vyjádřením ze dne , datum, . Uvedl, že s návrhem na rozvod nesouhlasí. Uvedl, že dvacetileté vzájemné soužití vnímá jako šťastné, přičemž jeho středobodem po většinu času byl jejich společný ranč, jehož budování stálo mnoho peněz a úsilí obou manželů. Společně žijí v domě, který je majetkem manželčiných rodičů, o rodiče i dům společně pečují a nadále tvoří společnou domácnost. Společně se schází k jídlu, stýkají se s řadou přátel, rodinou, ve většině případů společně nakupují potraviny i potřeby domácnosti, výdaje domácnosti hradí ze společných peněz. Zhruba před rokem byli na společné dovolené a nedávno oslavili desáté výročí jejich svatby. Ohledně intimního soužití uvedl, že si je vědom jeho nepravidelnosti, která je způsobená především náročnou prací spojenou s provozem ranče, nicméně vždy našli čas na běžné partnerské pohlazení či políbení. Posledních pět let naopak vnímá pozitivně, protože jejich ranč navštěvuje stále více lidí a daří se ho rozvíjet. Není si vědom závažných problémů, byť uznává, že v každém vztahu existují vztahové problémy, které jsou ale v jeho vnímání řešitelné.3. V replice ze dne , datum, manželka uvedla, že manžel v jeho vyjádření záměrně uvádí nepravdy a skutečnosti ohýbá. Společné obydlí sdílí, protože manžel ho nechce opustit, a tak je nucena toto snášet. Popírá, že by s manželem trávili volný čas, jak tvrdí, všechny společné aktivity jsou konány čistě z praktického hlediska, protože práce na ranči je náročná. Totéž se týká tvrzeného společného stravování. Vaří pro celou domácnost a rozhodně není pravda, že by mu samostatně vařila či na něj jakkoliv vyčkávala za účelem společného jídla. Manžel dobře ví, že má mnoho měsíců nového partnera, se kterým plánuje novou budoucnost. Manželovi o své nespokojenosti v manželství v posledních letech opakovaně říkala, ale nijak na ně nereagoval. Nemá k němu již žádné citové vazby, manželství považuje za dlouhodobě rozvrácené a jeho obnova z její strany není možná. Manžel by měl tuto situaci přijmout a smířit se s ní. Nikdo nemůže být nucen setrvat v partnerském vztahu proti jeho vůli.4. Soud ve věci konal dne , datum, ústní jednání, jehož se zúčastnili oba manželé se svými zástupkyněmi. V předvečer jednání byl žalovaným do datové schránky soudu doručen návrh k nařízení mediace ze strany soudu ve smyslu § 100 odst. 2 o. s. ř. V průběhu jednání soud k návrhu vyjádřil v tom smyslu, že ho nepovažuje za účelný a řízení by pouze prodloužil.5. Soud ve věci rozhodnul rozsudkem ze dne , datum, , kterým manželství rozvedl. Manžel se proti rozsudku odvolal a odvolací soud usnesením ze dne , datum, rozsudek zrušil bez projednání věci samé z důvodu procesní vady, která mohla mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí o věci samé. Takovou vadou byla podle názoru odvolacího soudu skutečnost, že soud prvního stupně manžele před konáním jejich výslechu nepoučil podle § 131 o. s. ř.6. Soud prvního stupně tedy na dalším jednání ve věci provedl účastnické výslechy obou manželů. Manželé de facto zopakovali svá stanoviska uvedená v písemných vyjádřeních, jejichž obsah byl shrnut shora.7. Manžel nad rámec již uvedeného sdělil, že poprvé „navážno“ za ním manželka přišla s žádostí o rozvod přibližně na podzim 2024, ale připustil, že i dříve např. v afektu něco v tomto duchu zmínila. Domnívá se, že z důvodu pracovního vytížení spojeného s rančem nikdy neměli čas si pořádně sednout a vše si vyříkat. Uvedl, že je ochotný nad novým poměrem manželky mávnout rukou, pokud na věc změní názor, a vše brát jako ponaučení. Rovněž má za to, že některá její vyjádření jsou ovlivněná novým partnerem. Nemyslí si, že manželství je rozvráceno tak, aby nešlo obnovit, byť by šlo patrně o velmi náročný úkol. Ve shodě s manželkou uvedl, že se k sobě nadále chovají slušně, byť občas reaguje podrážděně, když přijde řeč na nového partnera. Od prvního jednání ve věci se nicméně změnilo to, že manželka dostává často dárky od nového partnera. Nechce se vzdávat toho, co společně vybudovali, zahodit dvacet let života a práci na ranči. Manželku stále miluje a nikdy ji nepodvedl. Uvedl, že rozvodem manželství by mu vznikla vážná majetková i psychická újma. Majetková újma v podobě toho, že by přišel o společně budované „dílo“ v podobě ranče a přilehlého obydlí a psychická újma spočívající v tom, že je mu celá situace lidsky velice nepříjemná. Dle jeho názoru jsou naplněny podmínky tzv. tvrdostní klauzule podle § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) a manželství by nemělo být rozvedeno. Na dotaz, zda považuje manželství za funkční, uvedl, že neví, co má odpovědět, že nechce říct ano ani ne. V současné době je jeho hlavním zdrojem příjmu provozování autodopravy, čímž se živil i dříve před založením ranče. Na ranči nyní zajišťuje jen nezbytné práce, ale nechce na něm nic budovat, když se tam pohybuje nový partner manželky a „chová se tam jako by mu to patřilo“.8. Manželka nad rámec uvedeného sdělila, že ji překvapilo, jak těžce manžel návrh nese, neboť se domnívala, že citové ochladnutí bylo vzájemné. Připouští, že když si manžel začal uvědomovat, že se jejich manželství opravdu hroutí, začal se snažit, nicméně z její strany už není cesty zpět a je pevně rozhodnutá, že manželství nechce obnovit. Z jejího pohledu jde o uzavřenou věc, chce být formálně rozvedena a celou věc mít hlavně za sebou. Od předchozího jednání ve věci se nic nezměnilo.9. Soud za dané situace a po výslechu obou manželů dospěl k závěru, že provádění dalších důkazů by ve věci nebylo účelné a pouze by docházelo k dalšímu prodlužování již tak emočně a lidsky náročné a komplikované situace. Soud rovněž předesílá, že za dané situace nepovažoval za podstatné rozkrývat do detailu každé jednotlivé tvrzení obou manželů. V dané věci je zřejmé, že oba manželé celou situaci, včetně jejího vývoje a příčin, vnímají z vlastní perspektivy ovlivněné jejich společným soužitím, a soud se nedomnívá, že účelem rozvodového řízení má být pečlivé zmapování každé interakce za posledních několik let. Rozhodné je, jakým způsobem každý z manželů celou věc vnímal a vnímá, což soud považuje za zásadní hledisko, kterým je nutné nahlížet na existenci tzv. kvalifikovaného rozvratu. Návrh na provedení výslechu rodinné přítelkyně paní , jméno FO, soud nepovažoval za relevantní, neboť jím mělo být prokázáno tvrzení, že lidé z okruhu společných známých se nad počínáním manželky v poslední době podivují a manželku nepoznávají. Skutečnost, jakým způsobem vnímá jednání manželky okolí, je pro posouzení zákonných kritérií rozvodu manželství nerozhodné, neboť manželství je osobní věcí manželů a nikoho jiného.10. Občanský zákoník stanoví, že manželství může být rozvedeno, pokud je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 o. z.). Někdy je tato formulace rovněž nazývána jako tzv. „kvalifikovaný rozvrat“. Soud je pak povinen ověřit, zdali je manželství skutečně rozvráceno popsaným způsobem a zároveň pátrá po příčinách tohoto rozvratu (§ 756 o. z.).11. V daném případě soud na základě vyjádření obou manželů dospěl k závěru, že manželství se nachází ve stadiu tzv. kvalifikovaného rozvratu. Je pravdou, že o rozvedení manželství v daném případě stála pouze manželka a manžel usiloval o zachování manželství, ovšem s ohledem na zjištěné okolnosti má soud za to, že v daném případě byly naplněny podmínky pro rozvedení manželství. Z výpovědi manželky vyplynulo, že se v manželství necítí již delší dobu komfortně a že v posledních zhruba pěti letech její city k manželovi ochladly, až úplně vymizely. Tato nespokojenost následně vyústila v to, že si našla nového partnera, s nímž se již více než rok stýká a plánuje s ním společnou budoucnost. Soud se v průběhu řízení snažil mezi manželi najít smírné řešení (např. formou párové terapie), ovšem manželka kategoricky odmítla jakoukoliv formu cizí intervence včetně navrhované mediace nařízené soudem. Podle jejích slov nemá k manželovi žádné citové vazby, vše z její strany vyprchalo a nemá žádnou vůli v manželství setrvávat. Toto je skutečnost, kterou soud vnímá jako zásadní, protože k fungování manželství jako zdravého a partnersky vyspělého svazku je potřeba, aby o něj stáli oba jeho aktéři. Současné počínání manželky je důsledkem dlouhodobé nespokojenosti ve vztahu (posledních přibližně pět let) a především rozhodnutím dospělého a svéprávného člov