22 C 351/2025-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 16 250 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , za dobu od 14. 12. 2024 do 2. 4. 2025 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 300 Kč. Výzva k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ze dne 25. 4. 2025 byla žalovanému doručena, poté co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalovaném povinnou osobu.2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud dospěl na základě dále uvedených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech ke skutkovému závěru: Žalovaný byl vlastníkem vozidla RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg (viz výpis dat z registru vozidel, údaje zjištěné o vozidle), a to v době od 14. 12. 2024 do 2. 4. 2025, když v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, jak žalobkyně ověřila (viz zjištěné údaje o pojištění vozidla a výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně). Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatila, když nic takového v řízení netvrdil ani neprokázal, a byl to právě žalovaný, který měl povinnost pojištění uzavřít (viz právní závěr dále), jak ho k tomu žalobkyně vyzvala výzvou ze dne 25. 4. 2025 (ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy ), ač byl o zaplacení opakovaně upomínán (viz předložené upomínky a doklady o jejich doručování). Náklady na vymáhání ve výši 300 Kč jsou určené zákonem, resp. vyhláškou (viz dále) a k jejich zaplacení byl žalovaný vyzván rovněž výzvou ze dne 25. 4. 2025.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – dále jen „ZPOPV“, byl žalovaný jako vlastník povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tato povinnost musela být splněna po celou dobu registrace vozidla [srov. § 6 odst. 1 písm. a) ZPOPV], přičemž poruší-li vlastník uvedenou povinnost, je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví registrováno bez pojištění odpovědnosti (§ 45 odst. 2 ZPOPV). Za vlastníka registrovaného vozidla se má v případě určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vlastník, zapsaný jako vlastník vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích (§ 6 odst. 2 ZPOPV). Výše příspěvku je stanovena § 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – dále jen „Vyhláška“, v této konkrétní věci ve výši 145 Kč denně. Žalobkyně má vedle příspěvku nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, stanovené § 6 Vyhlášky částkou 300 Kč (§ 45 odst. 2 ZPOPV). Žalobkyně určila žalovanému ve výzvě k zaplacení splatnost žalovaných nároků ve lhůtě uvedené ve výzvě k zaplacení příspěvku, a protože žalovaný v uvedené lhůtě nároky žalobkyně neuhradil, dostal se dnem následujícím do prodlení s jejich zaplacením, přičemž za dobu prodlení vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterého žalobkyně využila.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, odůvodňující nároky žalobkyně, a tyto soud shledal v souladu se zákonem, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 250 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.