10 C 44/2020-28 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 3 073 005 Kč. V žalobě uvedl, že dně 21.9.2017 uzavřel se žalovaným písemnou smlouvu o zápůjčce, jejímž obsahem byla zápůjčka finančních prostředků žalobce žalovanému ve výši 1 350 000 Kč, které měl žalovaný vrátit žalobci do 21.10.2017. Dále byl ve smlouvě dohodnut smluvní úrok ve výši 1%, tedy částka 13 500 Kč, splatná rovněž do 21.10.2017. Ve smlouvě o zápůjčce byly dohodnuty smluvní pokuty pro případ pozdního plnění dluhu. Žalovaný nevrátil žalobci dlužnou částku, a to ani částečně. Žalobce tedy požaduje dlužnou jistinu 1 350 000 Kč, dohodnutý úrok 13 500 Kč, smluvní pokutu za neuhrazený úrok od 22.10.2017 do 30.6.2018 8 505 Kč, smluvní pokutu za neuhrazenou jistinu od 22.10.2017 do 30.6.2018 1 701 000 Kč, celkem částku 3 073 005 Kč. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Ve svém vyjádření uvedl, že k předání peněz fakticky nikdy nedošlo, tudíž zde žádná zápůjčka není. Žalobce nepředložil jediný důkaz, mimo textace smlouvy samotné, že by peněžní prostředky, jejichž zaplacení se žalobou domáhá, žalovanému skutečně poskytl, neuvedl ani formu, v jaké tyto prostředky měl žalovanému poskytnout (bezhotovostně, v hotovosti, v jakých částkách a kdy). Nelze rovněž odhlédnout od toho, že smlouva byla uzavírána dne 21. 9. 2017 s tím, že k zaplacení celé výše zápůjčky dojde nejpozději dne 21. 10. 2017, tedy do 30 dnů od poskytnutí prostředků, což je ve vztahu podnikatele a spotřebitele zcela nepřiměřená lhůta. Žalobce zároveň neplní svou zákonnou povinnost a nezveřejňuje v obchodním rejstříku své účetní závěrky, z nichž by bylo možné vyčíst, zda v roce 2017 byla skutečně nějaká zápůjčka poskytnuta a je evidována jako pohledávka. Žalovaný poukázal na to, že ve sporu o zaplacení zápůjčky je na věřiteli, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, že dlužníkovi předmět zápůjčky odevzdal a že dlužník předmět půjčky řádně a včas nevrátil. Dále vzhledem k procesnímu postavení stran se sjednaná výše smluvních sankcí a úroků jeví jako zcela zjevně nepřiměřená. Žalobce žalovaného nijak nevyzýval k plnění, a to po celou dobu od října 2017 až do podání žaloby v únoru 2020. Pokud tvrdí, že dluh existuje, nedává žádný smysl, aby s podáním žaloby otálel několik let; taková praxe by byla v rozporu se zákonem uloženou péčí řádného hospodáře. Jediné další možné vysvětlení je, že úmyslně vyčkával navyšování majetkových sankcí. Rovněž ujednaná výše smluvní pokuty 0,25% denně z neuhrazené výše smluvních úroků a dále 0,5% denně z dlužné částky za každý den prodlení, je v daném případě v rozporu s dobrými mravy, tudíž neplatná, a nemělo by k ní být soudem přihlíženo. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 21.9.2017 soud zjistil, že tuto uzavřeli účastníci a jejím předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 1 350 000 Kč žalovanému žalobcem s tím, že tuto částku vrátí žalovaný žalobci do [číslo] [rok]. V rámci toto smlouvy účastníci dohodli smluvní úrok ve výši 1%, tedy částce 13 500 Kč, splatné rovněž do 21.10.2017. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% z neuhrazené výše smluvních úroků, v případě porušení povinnosti žalovaného s jejich uhrazením a také smluvní pokuta ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení, pokud by se žalovaný dostal do prodlení s plněním dluhu. Na Smlouvě o zápůjčce jsou ověřené podpisy obou účastníků. Ze Zástavní smlouvy soud zjistil, že tuto uzavřeli účastníci dne 21.9.2017. Dle této smlouvy zastavil žalovaný jako zástavce žalobci jako zástavnímu věřiteli jednu ideální třetinu nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. území a [územní celek]: a to p.p. [číslo] jehož součástí je objekt k bydlení [adresa], p.p. [číslo] p.p. [číslo] p.p. [číslo] p.p. [číslo] p.p. [číslo] p.p. [číslo] p.p. [číslo]. Předmětem smlouvy bylo zajištění peněžité pohledávky a jejího příslušenství, kterou měl na základě shora uvedené Smlouvy o zápůjčce žalobce za žalovaným. Na Zástavní smlouvě jsou ověřené podpisy obou účastníků. Z Návrhu na vklad soud zjistil, že návrh na vklad shora uvedené Zástavní smlouvy byl podán dne 21.9.2017. Z Výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec] soud zjistil, že na základě shora uvedené Zástavní smlouvy bylo zapsáno zástavní právo smluvní ke st..p. [číslo] jehož součástí je objekt k bydlení [adresa], p.p. [číslo] p.p. [číslo]. Žalobce uvedl, že ho žalovaný požádal o půjčku, zná ho již dvacet let a do nedávna to byl jeho nejlepší kamarád. Pokud se týká půjčené částky 1 350 000 Kč, tak tuto žalovanému poskytoval postupně, většinou, když mu zavolal, že potřebuje peníze. Trvalo to možná pět let, neví, někdy mu peníze poskytl i převodem a pak v roce 2017 žalovaný po něm chtěl půjčit 1 000 000 Kč, že potřebuje splatit nějakou nevýhodnou půjčku, tak se dohodli, že to vše sepíšou a vznikla smlouva o zápůjčce ze dne 21.9.2017, a rovněž zástavní smlouva. Peníze 1 000 000 Kč žalovanému předal před podpisem smlouvy. Předal mu je hotově. Žalovaný uvedl, že vztahy mezi ním a žalobcem opadly, je pravdou, že to kdysi byl jeho kamarád. Pokud je dotazován na smlouvu o zápůjčce ze dne 21.9.2017, tak tuto podepsal, ale peníze nepřevzal, ani nevěděl, co podepisuje, takových smluv za deset let bylo víc, bylo jich možná deset mezi nimi uzavřeno. Nikdy nepřebíral peníze, bylo to v rámci spolupráce mezi námi. Poskytl žalobci nějaké služby, bylo to vyvážené. Pak tu smlouvu vždycky roztrhali. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 21.9.2017 a jejím předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 1 350 000 Kč žalovanému žalobcem s tím, že tuto částku vrátí žalovaný žalobci do 21.10.2017. V rámci toto smlouvy účastníci dohodli smluvní úrok ve výši 1%, tedy částce 13 500 Kč, splatné rovněž do 21.10.2017. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% z neuhrazené výše smluvních úroků, v případě porušení povinnosti žalovaného s jejich uhrazením a také smluvní pokuta ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení, pokud by se žalovaný dostal do prodlení s plněním dluhu. V návaznosti na tuto smlouvu o zápůjčce účastníci téhož dne uzavřeli zástavní smlouvu, dle které zastavil žalovaný jako zástavce žalobci jako zástavnímu věřiteli jednu ideální třetinu nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. území a [územní celek], shora uvedených. Předmětem smlouvy bylo zajištění peněžité pohledávky a jejího příslušenství, kterou měl na základě shora uvedené smlouvy o zápůjčce žalobce za žalovaným. Podle ustálené judikatury smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou povahu. Vznik zápůjčky tedy předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky. Zapůjčitel, který se domáhá po vydlužiteli vrácení předmětu zápůjčky, musí prokázat, že uzavřel smlouvu o zápůjčce, tedy, že předmět zápůjčky (peníze) vydlužiteli předal. Žalobce byl v tomto smyslu poučen soudem o důkazním břemenu, avšak i přes toto poučení předání peněžní částky ve výši 1 350 000 Kč žalovanému neprokázal. Soud proto podanou žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá z částky 103 100 Kč za 5 úkonů právní služby po 20 620 Kč dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 500 Kč jako 5 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb.. Celková náhrada nákladů činí 104 600 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalobce povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.