12 C 203/2020-17 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3 825 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že zjistil, že vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód] je evidováno v Centrálním registru jako provozované. V období od [datum] do [datum] k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byla vlastníkem vozidla žalovaná. Žalobce tak po žalované požaduje úhradu příspěvku s denní sazbou ve výši 47 Kč, celkem tedy 3525 Kč při 75 nepojištěných dnech. Žalobce dále žalobou požaduje zaplacení částky 300 Kč za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. 2. Soud vyhověl návrhu žalobce vydáním elektrického platebního rozkazu ze dne 24.11.2020, [číslo jednací], proti němuž žalovaná podala včasný odpor. Žalovaná v odporu uvedla, že v období od [datum] do [datum] nebyla majitelkou vozidla [příjmení] [příjmení], [registrační značka], jelikož jej [datum] prodala a zároveň zrušila osobně povinné ručení. Pojišťovna měla doklady u sebe. Žalovaná poukázala i na skutečnost, že jí nebyla doručena žádná upomínka. 3. Žalobce vzal žalobu návrhem doručeným soudu dne [datum] v plném rozsahu zpět s tím, že žádá, aby mu soudem byly přiznány náklady řízení. Návrh žalobce odůvodnil tím, že na základě listin doložených žalovanou má za prokázané, že jeho nárok nevznikl vůči žalované. Žalobce dále uvedl, že dle § 8 odst. 2 z.č. 56/2011 Sb. je povinností žalované jakožto prodejce do deseti dnů od prodeje vozidla podat žádost o zápis změny vlastníka. Nedodržení této povinnosti je přestupkem. Žalobce postupuje při zjišťování informací o vlastníkovi nepojištěného vozidla podle zákonného postupu dle § 15 odst. 1 až 3 z.č. 168/1999 Sb., kterým mu bylo sděleno, že vlastníkem je právě žalovaná, neboť změna vlastnictví nebyla v daných registrech zaznamenána. Žalovaná porušila svou zákonnou povinnost a tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce. Zrušení pojistné smlouvy u poskytovatele pojištění na tuto povinnost nemá žádný vliv. Ohlášení změny vlastníka je samostatnou povinností, kterou není možné nahradit jiným úkonem. Žalobce pak nemůže z pouhého ukončení pojištění vyvozovat jakékoli závěry. Žalobce pak předpokládá správnost údajů v registru silničních vozidel. Žalobce je toho názoru, že žaloba byla podána důvodně, byť se v průběhu řízení ukázalo, že důvodná nebyla. Žalobce bere žalobu zpět pouze pro chování žalované a má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaná byla opakovaně obesílána a vyzývána k zaplacení dlužné částky, popř. k prokázání skutečnosti, že v rozhodném období nebyla vlastníkem předmětného vozidla. Žalobce žalovanou obesílal na adresu jejího trvalého pobytu. Upomínka ze dne [datum] byla žalované doručena dne [datum]. Žalobce se tedy domnívá, že dal žalované dostatečný prostor k tomu, aby se mohla k vlastnictví vozidla vyjádřit a doložit potřebné dokumenty. Žalobce se snažil kontaktovat žalovanou více než půl roku, přičemž považuje za nespravedlivé, aby nesl náklady soudního řízení ze svého. 4. Dle § 79 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) se řízení zahajuje na návrh. Dle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu v plném rozsahu zpět, soud řízení zcela zastavil. 6. Dle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. 7. Dle § 15 odst. 3 z.č. 168/1999 Sb. Ministerstvo dopravy porovnává údaje podle odstavce 2 s údaji jím vedenými a sdělí žalobci výsledek porovnání údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích, které nebyly sděleny žalobcem, a to v rozsahu údajů podle odstavce 12 vedených v registru silničních vozidel. Žalobce má právo požadovat sdělení i jednotlivých údajů vedených v registru silničních vozidel, jsou-li pro to důvody vyplývající z její působnosti podle tohoto zákona. 8. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel pak soud zjistil, že žalovaná měla hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa žalované]. Upomínky byly žalované zasílány žalobcem na uvedenou adresu v době, kdy zde již trvalý pobyt hlášen neměla. Žalovaná se pak brání tvrzením, že žádné upomínky neobdržela. 9. Žalobce doručoval žalované upomínky na adresu sdělenou ministerstvem dopravy, tj. [ulice a číslo], [obec]. Žalobce doložil upomínky ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobce přiložil listinu vztahující se k doručování upomínky ze dne [datum]. Dle sdělení České pošty s.p. pak bylo doporučené psaní s podacím číslem [anonymizováno] doručeno příjemci dne [datum]. Doručenku, ze které by bylo patrno, že upomínku převzala právě žalovaná, žalobce nepředložil. Doporučené psaní pak může převzít i osoba odlišná od adresáta. Není tak prokázáno, že by žalované byla prokazatelně upomínka doručena a mohla se tak seznámit s jejím obsahem. To vše za situace, kdy žalovaná již pět let neměla na adrese [adresa žalované]. 10. Podstatné pro rozhodnutí soudu o nákladech řízení je pak ale především to, že žalovaná z procesního hlediska nezavinila, že řízení muselo být zastaveno. Nárok na náhradu nákladů řízení má oporu v procesním právu, nikoli v ustanovení práva hmotného. Pokud by tomu tak nebylo, soud by po zastavení řízení musel zkoumat důvodnost nároku ve věci samé, což nelze. Pokud žalovaný po podání návrhu splní to, co po něm žalobce požaduje a žalobce z tohoto důvodu vezme žalobu zpět, měl by soud rozhodnout o povinnosti žalovaného hradit žalobci náklady řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. V souzené věci však žalobce vzal žalobu zpět z jiného důvodu, tzn. nikoli poté, co žalovaná splnila to, co po ní bylo požadováno. Soud tedy při rozhodování o nákladech řízení postupoval podle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., neboť žalobce z procesního hlediska svým zpětvzetím zavinil, že řízení muselo být zastaveno a je tak povinen hradit náklady řízení žalované. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.