14 C 256/2021-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 30 175,75 Kč s tím, že poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr s rámcem 40 000 Kč s úrokem 10,9% ročně. Žalovaný nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek a žalobce svou pohledávku prohlásil za splatnou. Kromě dlužné jistiny požaduje žalobce kapitalizované úroky ke dni 24.5.2021 ve výši 2 753,04 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 358,97 Kč. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal odpor. Zároveň s platebním rozkazem však soud výzvu žalovanému, aby se v případě podání odporu se ve 30 denní lhůtě od uplynutí lhůty pro podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla rovněž zaslána. Dále byl žalovaný upozorněn, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a rozhodne ve věci samé rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a odst.3 o.s.ř. 3. Žalovaný podal odpor, ve kterém uvedl, že nárok žalobce uznává, nebyl však zaměstnán a nebyl proto schopen dluh hradit. Nyní je již zaměstnaný a je schopen dluh uhradit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. 4. Žalobce k odporu žalovaného uvedl, že souhlasí se splátkami, navrhl však výši 1 500 Kč měsíčně. 5. Jelikož jsou splněny předpoklady dle ust. § 153a odst.3 o.s.ř., rozhodl soud rozsudkem pro uznání tak, že vyhověl zcela žalobě. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci dle ust. 2395 o.z. a zákona č. 257/2016 Sb. Soud uložil povinnost k placení žalovanému ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, s čímž žalobce souhlasil, když splátky po 1 000 Kč jsou nízké a k celkovému splacení by došlo až za tři roky. Pokud by žalovaný nezaplatil byť jedinou splátku včas, stává se dluh splatným najednou. 6. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 208 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby před podáním žaloby dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. neboť žaloba byla podána na ustáleném vzoru, po podání žaloba pak 2 340 Kč, celkem tedy 1 000 Kč za 2 úkony (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. 250 kč a 1 170 Kč za dva úkony právní pomoci dle ust. § 11 odst.2 vyhlášky (výzva k plnění a vyjádření k odporu) a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč a jeden úkon po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 13 odst.3, 14b odst.5 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 634,20 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 4 862,20 Kč. Také náklady řízení soud umožnil žalovanému splácet po 500 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek.