5 C 41/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 675 Kč jako dlužných televizních poplatků za období od září 2019 do ledna 2020. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný byl v období od září 2019 do ledna 2020 poplatníkem televizních poplatků, avšak tyto nezaplatil. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle ust. § 3 odst. 4 věty první tohoto zákona jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Soud vzal za prokázané, že žalovaný byl poplatníkem televizního poplatku a za období od září 2019 do ledna 2020 jej nezaplatil. Žalovaný ani na žalobcovu výzvu poplatek nezaplatil, soud mu proto uložil povinnost zaplatit dlužný televizní poplatek spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, či sp. zn. II. ÚS 1333/14 ze dne 18. 2. 2015 u České televize lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využít právní pomoci advokátů. Nebude-li prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Soud tedy přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem proto 600 Kč.