6 C 216/2021-52 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. 10. 2017 pod číslem [anonymizováno]. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr až do výše 471 000 Kč. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry. Podpisem smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobci poskytnuté (vyčerpané) prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách podle článku 1.5 smlouvy o úvěru a dále hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek. Ze strany žalobce byl opakovaně vyzýván k zaplacení dluhu. Dlužnou částku neuhradil, proto žalobce prohlásil úvěr za splatný podle článku 9.1 písmeno d) obchodních podmínek. Splatnost úvěru nastala k datu 20. 4. 2020. 2. Žalobce uplatnil předmětnou žalobou po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 424 655,79 Kč, to je jistina ve výši 370 094,39 Kč, poplatky ve výši 2 333,76 Kč, smluvní úrok ve výši 24 233,63 Kč a úrok z prodlení ve výši 27 994,01 Kč, to je dlužná částka k datu 22. 3. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením dlužné jistiny, uplatnil po něm žalobce také k zaplacení zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 23. 3. 2021 do zaplacení ve výši 4,9 % ročně. 3. V projednávané věci soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem [země]. Zdržuje se však na území České republiky. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem [země], musel se soud nejprve zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a podle jakého práva. Pravomoc českého soudu je založena článkem 48 odstavec 5 smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001, číslo 123/2002 Sbírky. Rozhodným právem je právo České republiky, a to podle článku 48 odstavec 2 citované smlouvy. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena na území České republiky, řídí se právní vztahy účastníků právem České republiky, a to občanským zákoníkem číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a zákonem číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru. 4. Trvalé bydliště žalovaného je evidováno na adrese [adresa], to je v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, je dána místní příslušnost tohoto soudu k projednání věci (§ 84 občanského soudního řádu). 5. Usnesením ze dne 6. září 2022, číslo jednací 6 C 216/2021-49 a č. j. 6 C 216/2021-50 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Usnesení byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 14. 9. 2022. Ve stanovené lhůtě se nevyjádřil k připojené žalobě ani k procesnímu postupu soudu. 7. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutí k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a občanského soudního řádu. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 8. Smlouvou o úvěru ze dne 30. 10. 2017 žalobce prokázal, že mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši úvěrového limitu 471 000 Kč. Peněžní prostředky mohl čerpat od 31. 10. 2017 do 19. 11. 2017. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že úvěr bude úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 4,90 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v 96 měsíčních splátkách vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce částkou 5 941 Kč. První splátka se stala splatnou 20. 12. 2017 Poslední splátka ve výši 5 873,46 Kč dne 20. 11. 2025. Ve smlouvě bylo ujednáno pod článkem 1.10, že informace o průběhu čerpání a splácení úvěru budou žalovanému zasílány prostřednictvím služeb elektronického bankovnictví v českém jazyce. 9. Z předložených listin ze strany žalobce bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému poskytnut poté, kdy byl seznámen s předsmluvními informaci ke spotřebitelskému úvěru a to poté, kdy žalobci zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Z předložené žádosti bylo zjištěno, že v té době žalovaný pracoval ve společnosti [právnická osoba] Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry. Výpisem z účtu žalovaného a přehledem platební historie žalobce prokázal, že vyčerpal úvěr ve výši 471 000 Kč. Úvěr nebyl řádně splácen. Žalobce proto vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, která k datu 6. 1. 2020 činila 7 283,75 Kč. Současně poučil žalovaného o tom, že pokud bude opětovně upomínán, bude upomínka zpoplatněna částkou 500 Kč. Žalovaný na výzvu nereagoval. Žalobce proto opakovaně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu druhou výzvou, kde vyčíslil pohledávku ve výši 14 280,11 Kč včetně poplatku ve výši 500 Kč za odeslanou výzvu. Dopisem ze dne 27. 2. 2020 žalobce prokázal, že žalovaný nereagoval na zaslané upomínky, proto byl vyzván k zaplacení dlužné částky evidované ve výši 20 804,53 Kč k datu 26. 2. 2020. Současně byl upozorněn na to, že dojde k zesplatnění úvěru. 10. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sbírky a zákona číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 471 000 Kč, který řádně nesplácel. Žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru podle článku 9. obchodních podmínek pro ČSOB spotřebitelské úvěry. Současně vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru včetně obchodního úroku a úroku z prodlení. Žalobci dále vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení poplatků spojených se správou a poskytnutím úvěru. 11. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal povinností žalovaného zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 zákona číslo 89/2012 Sbírky, ve výši podle nařízení vlády číslo 351/2013 Sbí, § 2. 12. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 14 898 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle vyhlášky číslo 177/1996 Sbírky, advokátní tarif. Advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby, to je převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem (§ 11 odstavec 1 písmeno a) a d) advokátního tarifu). Za tyto úkony mu náleží odměna ve výši 9 820 Kč za každý úkon právní služby podle § 7 bod 6 advokátního tarifu. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi žalobce paušální náhrada výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 900 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalobce je plátcem DPH, přiznal soud v jeho prospěch právo na zaplacení DPH ve výši 21 % z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů. Celkové náklady řízení jsou představovány částkou 51 633,60 Kč a žalovaný je povinen nahradit je k rukám advokáta žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 149 odstavec 1 občanského soudního řádu a § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.