6 C 77/2022-29 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo]. Poskytnutý úvěr měl být splácen ve splátkách po 6 029,04 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy k příslušnému dni v měsíci vždy s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední ze splátek. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek), zaslal mu žalobce v souladu s článkem 31 písm. d) ve spojení s článkem 32 písm. a) všeobecných obchodních podmínek oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kde žalovaného informoval o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni 31. 3. 2021 a současně jej vyzval k úhradě již splatné částky. Žalobce dále uvedl, že předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina úvěru ve výši 75 455,55 Kč. Dále po žalovaném požadoval zaplacení úroku ve výši 30 % z dlužné částky od 13. 12. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. 2. Usnesením ze dne 12. července 2022, č. j. 6 C 77/2022-26 a č. j. 6 C 77/2022-27 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení byla žalovanému doručena do vlastních rukou 18. 7. 2022. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k žalobě ani procesnímu postupu soudu nevyjádřil. 3. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 4. Smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání podnikatelské kreditní karty bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky sporu byla uzavřena dne 1. 10. 2020 smlouva o revolvingovém úvěru, kde byl sjednán úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč, z toho hotovostní úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč. Žalobce dále prokázal, že na základě žádosti o vydání podnikatelské kreditní karty byla žalovanému vydána podnikatelská kreditní karta, kde byl sjednán limit pro výběry z bankomatu ve výši 80 000 Kč a limit pro platby u obchodníka ve výši 100 000 Kč. Žalovaný byl současně seznámen s parametry podnikatelské kreditní karty. Z předložené platební historie a výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru a prostřednictvím podnikatelské kreditní karty žalovaný čerpal finanční prostředky od žalobce od 7. 10. 2020. K datu 14. 6. 2021 vyčerpal úvěr ve výši 75 455,55 Kč. Výpisem ke kreditní kartě bylo dále zjištěno, že žalovaný úvěr nesplácel. 5. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena dne 1. 10. 2020 rámcová smlouva o platebních službách, která představuje smlouvu o finančních službách podle zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Na základě smlouvy o platebních službách (tj. smlouva o revolvingovém úvěru) se žalobce zavázal provádět pro žalovaného platební transakce. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta podnikatelská kreditní karta, která je platebním prostředkem podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o platebním styku. Na jejím základě prováděl platební transakce a to v souladu s rámcovou smlouvou. Na základě uzavřené smlouvy byl sjednán úvěr, který byl žalovaný oprávněn čerpat pomocí podnikatelské karty. Platební historií bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 75 455,55 Kč a řádně jej nesplácel. Žalobci proto vzniklo právo požadovat po žalovaném vrácení zesplatněného úvěru v souladu s článkem 31 písm. d) a článku 32 písm. a) všeobecných obchodních podmínek a dále k zaplacení úroku ve výši 30 % z dlužné částky v souladu s článkem VI. bod 1. smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 10. 2020. Z předložených listin je zjevné, že se jednalo o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru pro podnikatelské účely žalovaného. Na tento případ tedy nelze aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalovaný v tomto vztahu nevystupuje jako spotřebitel, jak má na mysli ustanovení § 419 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Soud shledal nárok žalobce důvodným podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 6. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci úspěšný, přiznal soud v jeho prospěch právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 19 136,20 Kč. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 3 019 Kč, 3 úkony právní služby po 4 140 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi žalobce paušální náhrada výdajů po 300 Kč, celkem 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že advokát žalobce je plátcem DPH, soud přiznal v jeho prospěch právo na zaplacení DPH ve výši 21 % z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 19 136,20 Kč a žalovaný je povinen nahradit je k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.