7 C 143/2022-13 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu domáhala zrušení vyživovací povinnosti, stanovené žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14.11.2018, č.j. 5 C 326/2018-18. Návrh odůvodnila tím, že ukončila studium. 2. Usneseními ze dne 30.6.2022, č.j. 7C 143/2022-9, č.j. 7C 143/2022-10 a č.j. 7C 143/2022-11 soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k připojené žalobě ve lhůtě 15 dnů od doručení žaloby a následně v téže lhůtě, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Rovněž žalobkyně byla vyzvána, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně i žalovaný byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s takovým procesním postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili. S ohledem na nečinnost účastníků, rozhodl soud, aniž ve věci nařizoval jednání. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Podle rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14.11.2018, č.j. [číslo jednací] byl žalovaný povinen přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 3 700 Kč. Podle diplomu č. AT [číslo] a vysvědčení o absolutoriu č. AV [číslo] vystavených Vyšší odbornou a střední školou zdravotnickou a sociální [obec] ukončila žalobkyně v červnu 2022 studium na jmenované škole ve vzdělávacím programu Diplomovaná všeobecná sestra. 4. Podle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 5. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně ukončením studia se již soustavně nepřipravuje na své budoucí povolání a lze důvodně předpokládat, že je schopna se sama již živit a již není odkázána na výživu žalovaného. Žalobkyně ostatně sama navrhla zrušení vyživovací povinnosti žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl (výrok I.). 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně žádné náklady řízení nepožadovala a žalovanému žádné nevznikly.