14 C 450/2022-25 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 101 500 Kč s tím, že účastníci uzavřeli dne 18.10.2006 smlouvu o povoleném přečerpání. Žalovaný nesplácel řádně částku, která mu byla tímto způsobem poskytnuta a žalobce prohlásil tuto pohledávku za splatnou ke dni 30.5.2022. Žalovaný tedy dluží žalobci jistinu ve výši 100 000 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč, smluvní úrok ve výši 12 369,50 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 752,38 Kč. Do budoucna požaduje žalobce úrok a úrok z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, když žalobce svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal, žalovaný se na doručené předvolání k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 4. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 18.10.2006 požádal žalovaný o povolené přečerpání účtu až do výše 20 000 Kč k postžirovému účtu, který byl založen v roce 1996 (zjištěno ze žádosti o založení účtu a žádosti o přečerpání). Ke dni 16.4.2018 byl limit přečerpání zvýšen na 100 000 Kč, RPSN 20,72%, úrok 18,9% ročně (zjištěno z dodatku ke smlouvě o kontokorentu, obchodních podmínek, výpisu z účtu, kde je uvedena úroková sazba). Žalovaný čerpal úvěr postupně, ke dni 15.1.2022 vyčerpal 100 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu). Žalovaný byl třikrát vyzván k zaplacení dlužných splátek (zjištěno z výzev). Ke dni 31.5.2022 byl úvěr zesplatněn, dlužná částka činila109 469,58 Kč (zjištěno z oznámení o zesplatnění). Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky). 5. S ohledem na datum uzavření smlouvy o přečerpání (rok 2006) soud aplikoval v této věci zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník, nebyl aplikován zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva nebyla měněna natolik podstatným způsobem, aby aplikaci nového práva opravňovala. 6. Podle ust. § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč a byla povinen hradit jistinu, úroky a i sjednané poplatky, což nečinil a soud mu tuto povinnost uložil rozsudkem. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci 100 000 Kč jistiny, 1 500 Kč poplatků, 12 369,50 Kč úroku a 1 752,38 Kč úroku z prodlení. 8. Žalobce požadoval po žalovaném zákonný úrok z prodlení i do budoucna, na což má právo dle ust. § 517 odst. 2 obč. zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou. 9. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 060 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 5 180 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 13 850 Kč za 2 úkony (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 2 590 Kč za jeden úkon právní pomoci dle ust. § 11 odst.2 vyhlášky (výzva k plnění) a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 3 097,50 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 21 907,50 Kč.