14 C 68/2023-54 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, neboť ta je již zletilá, podle jeho informací již nestuduje a je zaměstnána na poště v [anonymizováno]. Žalobce je v prvním stupni invalidního důchodu a pobírá dávky státní sociální podpory. Jeho možnosti získat zaměstnání jsou kvůli zdravotním komplikacím omezené. Nemá jinou vyživovací povinnost. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a uvedla, že naopak žádá zvýšení výživného na 2 500 Kč měsíčně, a to zpětně za dva roky. Je studentkou vysoké školy v [obec], nejprve studovala obor Analýza [anonymizována dvě slova], nyní obor Všeobecné [anonymizováno]. Žalobce jí nad rámec výživného ničím nepřispívá, její studium je finančně náročné. Platí si učebnice 350 – 1000 Kč, oděvy, obuv, brýle, kontaktní čočky. Potřebuje zdravotnický oděv (440 Kč kalhoty, 532 Kč haleny) a obuv (850 Kč), ke studiu potřebuje i notebook, pořizovala si nový za 15 595 Kč. Nájem v [obec] ji stojí 3 735 Kč. Našla si brigádu v kině [anonymizováno] a na poště v [anonymizováno], studium je však časově náročné, takže může být na brigádách jen málokdy. 3. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: O výživném pro žalovanou bylo rozhodováno naposledy v roce 2015, kdy byla žákyní pátého ročníku základní školy, žalobce byl nezaměstnaný, se zdravotním omezením a jeho příjmem byly sociální dávky (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21.4.2015, č.j. 8P 3/2009). Žalobce nyní pobírá invalidní důchod ve výši 9 596 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 3 864 Kč měsíčně (zjištěno ze zprávy Úřadu práce a [obec] správy sociálního zabezpečení). Má zdravotní potíže (chronickou obstrukční plicní nemoc, lumbago s ischiasem, koxartrózu, syndrom karpálního tunelu, idiopatickou osteoporózu, chondromalacii čéšky, fibrilaci a flutter síní), ve výběru práce je značně omezen, nemůže zatěžovat páteř, nosné klouby, nejsou vhodné práce s využitím jemné motoriky prstů (zjištěno ze zdravotní dokumentace). Žalobce platí nájemné ve výši 2 707 Kč a zálohy na elektřinu 4 940 Kč (zjištěno z evidenčního listu nájemce, nájemní smlouvy a rozpisu záloh). 4. Žalovaná je studentkou Univerzity [obec], za studium nemá přímé poplatky (zjištěno z potvrzení o studiu a zprávy Univerzity [obec]). Pobírá přídavek na dítě ve výši 1 580 Kč měsíčně (zjištěno ze zprávy Úřadu práce). Bydlí v pronájmu, hradí 3 735 Kč měsíčně (zjištěno z nájemní smlouvy). Má zvýšení výdaje se zdravotním stavem na brýle (zjištěno z účtenek), hradí si učebnice a zakoupila notebook za 15 594 Kč (zjištěno z účtenek). 5. Žalobce ve svém výslechu uvedl, že jeho celkový příjem je 11 603 Kč, zbyde mu 4 656 Kč a nemá ani životní minimum. Do práce jej nechtějí, umí zedničinu a zámečničinu, to však dělat nesmí. Platí výživné, nad rámec nic neposkytuje. Za léky platí 200 Kč měsíčně, žije sám. 6. Žalovaná ve svém výslechu uvedla, že nastoupila po gymnáziu na obor Analýza biologického materiálu, po roce přešla na ten současný obor, kde je ve druhém ročníku. Jedná se o bakalářský obor, chce pokračovat v magisterském studiu. Praxi má 2320 hodin, placené to není. Je dost těžké k tomu najít přivýdělek, brigádu v kině už nestíhá. Příležitostně má brigádu na poště. Má výdaje s oční vadou, nyní ze zdravotních důvodů musí brát antikoncepci. 7. Podle ust. § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ust. § 913 odst.1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ust. § 915 odst.1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 8. Žalovaná studuje, její studium je řádné. I když změnila obor na vysoké škole, jedná se stále o tutéž vysokou školu a stejnou fakultu, ke změně došlo pouze jednou. [obec] škola značnou měrou zvyšuje možnost jejího uplatnění na trhu práce, kde je ve zdravotnictví vzdělání nezbytné. Ve zdravotnictví má také vysokou míru uplatnění po dokončení vzdělání, je tedy v jejím zájmu, aby mohla vysokou školu dokončit. Z tohoto důvodu vyživovací povinnost žalobce k žalované stále trvá, neboť žalovaná není schopna se sama živit. Studium vyžaduje osobní přítomnost ve škole i na praxích, takže možnosti brigády jsou velmi omezené. 9. Při posouzení výše výživného soud přihlédl k tomu, že výdělkové poměry žalobce jsou omezené jeho zdravotním stavem a jeho příjem tak činí pouze 11 603 Kč, možnost ke zvýšení tohoto příjmu žalobce nemá. Při tak nízkém příjmu však nelze stanovit výživné ve výši např. jedné čtvrtiny příjmu, protože by žalobci nezbyly prostředky na úhradu základních životních potřeb. 1 000 Kč výživného sice není ani 10% jeho příjmu, vyšší výživné však objektivně není schopen hradit, neboť i při této výši mu zbyde na měsíc cca 3 656 Kč po odečtení nájmu a záloh na elektřinu. Soud si je vědom toho, že se jedná o minimální výživné, spíše příspěvek na výživu a náklady žalované jsou mnohem vyšší. Žalobce však není schopen hradit vyšší výživné, žalovaná by nedosáhla vyššího plnění, ani kdyby se žalobcem žila ve stejné domácnosti. Pro žalovanou se jedná o přechodný stav na dobu studia, které jí však umožní následně získat atraktivní zaměstnání. 10. Žaloba žalobce na zrušení výživného byla zamítnuta, protože vyživovací povinnost stále trvá. Vzájemný návrh žalované na zvýšení výživného byl také zamítnut, neboť poměry žalobce neumožňují zvýšení výživného. Žalobce je tedy i nadále povinen platit žalované 1 000 Kč měsíčně. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 145 odst.21 o.s.ř., když oba účastníci byli se svým návrhem neúspěšní a žádný z nich náhradu nákladů řízení nepožadoval.