5 C 100/2022-31 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 19.1.2022 se žalobce domáhá toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 41.107,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 26.9.2021 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27.1.2020 mezi společností [právnická osoba], [anonymizována tři slova], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba] - žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel se žalovaným uzavřel dne 18.2.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 41.107,29 Kč, který měl být zaplacen nejpozději dne 25.9.2021. Žalovaný dle tvrzení žalobce úvěr v poskytnuté výši čerpal, ovšem do uvedeného data jej nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, dále byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobce požaduje, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že je žalovaný majitelem účtu navrhuje, aby byl učiněn dotaz na banku žalovaného, tj. [právnická osoba], kdo byl majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] k datu uzavření smlouvy 18.2.2020. 2. Žalobce k žalobě předložil listiny - smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které má věřitel [právnická osoba] poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80.000 Kč. Dle této listiny byla sjednána úroková sazba 10,5 % měsíčně a RPSN 231,39 %. Soudu předložená smlouva o revolvingovém úvěru není ze strany žalovaného podepsána. Žalovaným nejsou podepsány ani standardní informace o spotřebitelském úvěru soudu předložené. Žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu bylo dne 21.10.2021 odesláno oznámení o postoupení pohledávky s tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 byla pohledávka věřitele [příjmení] [příjmení] za jeho osobou ve výši 40.227,08 Kč postoupena žalobci. Dne 21.10.2021 byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě před podáním žaloby. Z listiny nazvané Platební informace soud zjistil, že zůstatek úvěru po poslední platbě ke dni 19.5.2021 činí 29.502,71 Kč. Celková částka k datu splatnosti je 41.107,29 Kč. Aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti je 16.191,04 Kč. 3. Žalobce se z účasti u jednání omluvil a žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto rozhodoval v jejich nepřítomnosti a dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. V prvé řadě nebylo prokázáno, že tvrzenou smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřel původní věřitel právě se žalovaným, když ze žádného listinného důkazu tato skutečnost nevyplývá. Ze žádného listinného důkazu nevyplývá ani skutečnost, že žalovaný čerpal úvěr v žalobcem tvrzené výši 41.107,29 Kč. Dotazem u [právnická osoba] bylo zjištěno, že bankovní účet č. [bankovní účet] náležel ke dni 18.2.2020 právě žalovanému. Ze žádné listiny však nevyplývá, že by na tento účet byl poskytnut úvěr původním věřitelem. Z předložené listiny Platební informace je zřejmé, že na žalobcem tvrzený úvěr bylo hrazeno, ovšem z předložených listin nelze dovodit, jaká částka byla na poskytnutý úvěr zaplacena. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Skutečnost, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, z předložených listin vůbec nevyplývá. Navíc ze žalobcem tvrzené a doložené smlouvy o postoupení pohledávek je zřejmé, že byla uzavřena dne 27.1.2020, zatímco smlouva o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným měla být uzavřena dne 18.2.2020, z čehož lze dovodit, že závazek z této smlouvy, resp. pohledávka z toho vzniklá, nemohla být předmětem smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dříve než pohledávka vůbec vznikla. Ze všech těchto důvodů nelze žalobě vyhovět a soud žalobu v plném rozsahu zamítl. K jednání, kde by soud žalobci poskytl potřebná poučení, že je povinen prokázat svá tvrzení (a konkrétně jaká), se žalobce nedostavil, a jen z důvodu poučení soud není povinen jednání odročit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.1.2009, sp. zn. 21Cdo 5232/2007). 5. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když vycházel z toho, že žalobce ve věci úspěšný nebyl, a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.