14 C 313/2023-18 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 20 561 Kč s tím, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], a.s. uzavřel se žalovaným smlouvu o členství v programu [příjmení] [příjmení], podle které mu byl pronajat telefon iPhone 11, dílčí smlouva byla uzavřena předáním věci a předávacím protokolem. Žalovaný měl platit 968 Kč měsíčně, což nečinil, dlužné částky čtyřikrát 968 mu byla vyfakturovány a nebyly zaplaceny. Dále byl povinen zaplatit 16 689 Kč v rámci programu [anonymizována dvě slova], jednalo se o dvě třetiny kupní ceny, kterou neuhradil za přístroj, který převzal. Pohledávka pak přešla na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, žalobce svou nepřítomnost omluvil, o odročení nepožádal, žalovaný se na jednání nedostavil, svou nepřítomnost neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný převzal od [právnická osoba] [anonymizováno] dva telefony, dne 14.9.2021 iPhone 11 a potvrdil, že se seznámil s podmínkami programu [příjmení] [příjmení], dne 16.12.2021 převzal telefon iPhone 12 a potvrdil, že se seznámil s podmínkami programu [anonymizována dvě slova] (zjištěno z předávacích protokolů). Program [příjmení] [příjmení] umožňoval žalovanému používání přístroje, pokud bude hradit poplatek za členství, a to měsíčně (zjištěno z podmínek programu). Telefon iPhone 12 zakoupil žalovaný za celkovou cenu 26 476 Kč s tím, že ke dni 15.12.2021 zbývá doplatit 14 327 Kč (zjištěno z faktury [číslo]). Žalovaný dále neuhradil čtyřikrát 968 Kč se splatností 23.2.2022, 23.3.2022, 23.4.2022 a 23.5.2022 (zjištěno z faktur [číslo]). Žalovanému byla zaslána i předžalobní výzva (zjištěno z výzvy). 5. Podle ust. § 2079 odst.1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Žalovaný převzal mobilní telefon iPhone12 a byl povinen za něj zaplatit sjednanou cenu, což neučinil a nehradil ani poplatky za členství v programu [příjmení] [příjmení], který mu umožňoval používat telefon iPhone 11. Je povinen zaplatit všechny dlužné částky, celkem tedy 20 561 Kč s úrokem z prodlení od data splatnosti jednotlivých faktur dle ust. § § 1970 o.z. a vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou. 7. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a zaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě delší než sedm dní před podáním žaloby a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 a 142a odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, a to dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce proti platebnímu rozkazu, kde byly náklady vypočteny stejným způsobem, podal odvolání a domáhal se nákladů řízení nezkrácených, neboť se nejedná o formulářovou žalobu. K tomu je třeba uvést, že se zcela zjevně jedná o formulářovou žalobu, což je patrné už z její nízké kvality, téměř na hranici projednatelnosti. Žalobce uvádí velmi strohá tvrzení, opakující se, zjevně zkopírovaná do čtyř oddílů, které se týkají poplatků za členství v programu [příjmení] [příjmení], neuvádí například ani co je obsahem tohoto programu, odkazuje pouze na přílohy. K programu [anonymizována dvě slova] pak nedoložil ani podmínky tohoto programu (soud zde vycházel z faktury a tvrzení žalobce, kterému žalovaný neodporoval), žalobce dále ani nezdůvodňuje, proč požaduje na kupní ceně více, než je uvedeno v shrnutí faktury – zde soud opět vycházel z toho, že cena telefonu dle faktury byla vyšší než požadovaná částka a žalovaný nesporoval tvrzení o tom, kolik dluží. Dále žalobce neprokázal ani postoupení pohledávky, které však opět nebylo sporováno a bylo by na žalovaném, aby se bránil, že má plnit někomu jinému. Žaloba takového úrovně však je zcela jistě formulářová a žalobce proto nemá právo na nezkrácené náklady řízení. 8. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 823 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 750 Kč za 2 právní úkony po 300 Kč (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 11 odst.1 advokátního tarifu a jeden úkon (předžalobní upomínka, která nesplňuje předpoklady právního rozboru věci a jedná se pouze o jednoduchou výzvu k plnění) v poloviční výši 150 Kč dle ust. § 11 odst.2 a 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 13 odst.3 a 14b odst.5 advokátního tarifu). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 220,50 Kč. Soud přiznal žalobci náklady v celkové výši 2 093,50 Kč.