17 C 148/2024-16 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 86 261,96 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne 3. 8. 2021, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 40 000 Kč, poplatků ve výši 46 261,96 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení.Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 3. 8. 2021, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč, za což se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 48 392 Kč, který sestává z úroku ve výši 38 564 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 328 Kč, a dále žalovaná sjednala doplňkové pojištění, za které se zavázala zaplatit 2 709 Kč (zjištěno též z dokumentu zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 3. 8. 2021), a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 4 339 Kč. RPSN bylo vyčísleno na 135,71 %, úroková sazba na 86 %.Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že bylo žádáno poskytnutí částky 50 000 Kč, žalovaná uvedla, že žije s rodiči, peněžní prostředky žádá pro vybavení domácnosti, přičemž pracuje na plný úvazek s pravidelným příjmem ve výši 15 649 Kč, její měsíční výdaje byly odhadnuty na 2 500 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že na dluh nebylo hrazeno ničeho.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované právním předchůdcem žalobce oznámeno, jak bylo zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023. Předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč na dobu celkem 21 měsíců, za což byla žalovaná povinna zaplatit poplatky v celkové výši 48 392 Kč (plus 2 709 Kč pojištění). Tedy poplatky za poskytnutí peněžních prostředků na dobu jednoho roku a devíti měsíců činily více jak 120 % jistiny, RPSN bylo vyčísleno na 135,71 %. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku 86 % ročně, když v době uzavření smlouvy v srpnu 2021 byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 7,67 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské) je výši naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě takovými jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byla žalovaná povinna za poskytnutí peněžních prostředků na relativně krátkou dobu zaplatit vysoký úrok a navíc několik různých poplatků, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smlouvy (ust. § 576 o.z. a contrario).Protože byla smlouva shledána absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se dále zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalované (když tabulka prohlášení spotřebitele o jeho osobních poměrech pro náležité prověření úvěruschopnosti nepostačí, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit.S ohledem na to, že celá smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním, byla žalovaná v souladu s ust. § 2991 o.z. povinna hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, na tento svůj dluh žalovaná neuhradila ničeho. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 46 %, žalovaná z 54 %, žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8 % nákladů řízení žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.