17 C 158/2024-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkem 54 058,64 Kč s příslušenstvím, a to částky 24 416,40 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 6. 2021, na základě které právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč za úplatu ve výši 14 485 Kč, a dále částky 29 642,24 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 4. 2021, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč za úplatu ve výši 17 901 Kč. Žalované částky sestávají z dlužných jistin ve výši 11 477,20 Kč a 16 404,55 Kč a dlužných poplatků ve výši 12 939,20 Kč a 13 237,69 Kč a dále úroků a zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 4. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 18 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 17 901 Kč, který sestává z úroku ve výši 11 780 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 621 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 553 Kč. Úroková sazba byla vyčíslena na 88 %, RPSN na 162,88 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník, je svobodný, pracuje na plný úvazek s příjmem ve výši 17 978 Kč, jeho výdaje činí 11 000 Kč a nehradí žádné splátky. Dle tabulky umoření žalovaný na dluh uhradil 5 079 Kč.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 6. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 14 485 Kč, který sestává z úroku ve výši 9 671 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 314 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 340 Kč. Úroková sazba byla vyčíslena na 88 %, RPSN na 167,76 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník, je svobodný, pracuje na plný úvazek s příjmem ve výši 22 041 Kč, jeho výdaje činí 8 000 Kč a hradí splátky ve výši 2 433 Kč. Dle tabulky umoření žalovaný na dluh uhradil 1 050 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému právním předchůdcem žalobce oznámeno, jak bylo zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023. Předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o úvěru, na základě kterých poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a 12 000 Kč na dobu 65 týdnů, respektive 78 týdnů, za což byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 17 901 Kč a 14 485 Kč. Tedy poplatky za poskytnutí peněžních prostředků na dobu jednoho a čtvrt roku (respektive jednoho a půl roku) činily téměř 100 % jistiny, respektive více jak 120 % jistiny, RPSN v obou případech přesahovalo 160 %. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouvy byly smlouvami spotřebitelskými. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouvy o úvěru byly uzavřeny jako smlouvy adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku 88 % ročně, když v době uzavření smluv (duben a červen 2021) byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 7,48 % a 7,31 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské) je výši naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě takovými jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků na relativně krátkou dobu zaplatit vysoký úrok a navíc několik různých poplatků, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celé smlouvy o úvěru jsou v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smluv (ust. § 576 o.z. a contrario).8. Protože byly smlouvy shledány absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalovaného (tabulka prohlášení spotřebitele o jeho osobních poměrech pro náležité prověření úvěruschopnosti nepostačí, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit.9. S ohledem na to, že úvěrové smlouvy byly shledány absolutně neplatným právním jednáním jako celek, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatil. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a 12 000 Kč, na tento svůj dluh žalovaný uhradil 5 079 Kč a 1 050 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 12 921 Kč a částku 10 950 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou těchto částek v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smluv o úvěru zamítnuta.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 44 %, žalovaný z 56 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 12 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.