7 C 41/2024-16 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 17 898,32 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že spolu žalovaná a právní předchůdce žalobce, spol. , právnická osoba, /dále předchůdce/, uzavřeli dne 29.4.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěr č. , č. účtu, . Na jejím základě předchůdce žalované poskytl 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala předchůdci vrátit formou 45 týdenních splátek po 431 Kč spolu s úrokem ve výši 4 354 Kč za dobu řádného splácení úvěru (při sazbě 18,23%), odměny za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 2 151 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Ke dni 21.9.2023 předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou na žalobce.2. Žalobce uvedl, že předchůdcem byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované a to zejména na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které jsou obsahem zákaznické karty. Předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy současně poukazuje na ustanovení § 211 z.č. 40/2009 Sb..3. Žalovaná se po celou dobu řízení k věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolána nedostavila. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil, bylo soudem jednáno v nepřítomnosti účastníků a rozhodnuto na základě předložených listinných důkazů.4. Podle listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , č. účtu, spolu předchůdce s žalovanou dne 29.4.2022 uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnou žalované 10 000 Kč a žalovaná se mu zavázala úvěr 10 000 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 4 354 Kč za dobu řádného splácení úvěru (při sazbě 18,23%), odměny za administrativní zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 2 151 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení.ve formě 45 týdenních splátek po 431 Kč. Žalovaná se současně ve smlouvě zavázala hradit doplňkové pojištění, kdy celková výše pojistného činila 1 350 Kč. Smlouva byla uzavřena na žádost žalované – viz. zákaznická karta - tato listina obsahuje základní identifikační údaje žalované, prohlášení a souhlasy žalované a konečně bližší údaje o žalované/žadateli. Z těchto údajů vepsaných ručně do formuláře bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána v HP při měsíčním čistém příjmu 12 411 Kč (další čisté příjmy domácnosti 23 000 Kč) s tím, že její odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč s tím, že nemá žádné interní ani externí splátky.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 vč. podacího lístku žalobce doložil, že na něho řádně přešla pohledávka předchůdce za žalovanou.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).10. Soud má za to, že žalobce, resp. předchůdce při uzavírání smlouvy s žalovanou neprověřil její úvěruschopnost řádným způsobem. Žalobce k prokázání o tvrzeném zjišťování (prověřování) úvěruschopnosti žalované předložil pouze listinu označenou jako Zákaznická karta. Tato listina je zcela očividně pouze interní listinou předchůdce žalobce, formulářového typu, vyplňovanou na základě údajů sdělovaných samotnou žalovanou, kdy údaje jsou do ní vypisovány ručně. Taková sama o sobě nevyhovuje požadavkům na řádné prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Žádný jiný důkaz žalobce nepředložil, což zcela koresponduje s jeho žalobními tvrzeními, že vycházel z údajů žalované. Podle § 5 odst. 1 o.z. platí, že kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Kdyby totiž předchůdce vykonával činnosti řádně, jak mu ukládá ustanovení § 5 o.z. a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, pak by zcela jistě zjistil skutečnosti známé soudu z jeho úřední činnosti, tj. minimálně to, že žalovaná v době sjednávání předmětné úvěrové smlouvy měla i jiné pohledávky po splatnosti, kdy některé byly již vymáhány rovněž exekučně.11. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaná je povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.12. Mimo to předmětná úvěrová smlouva odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. V této souvislosti soud poukazuje zejména na zcela nepřiměřené a nikterak neodůvodněné náklady spojené se sjednáváním spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částku 2 151 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, kdy tyto tvoří prakticky 1/3 poskytnuté jistiny. Mimo to byla žalovaná zavázána k úhradě blíže nespecifikovaného doplňkového pojištění ve výši 1 350 Kč, kdy při zohlednění všeho činila sazba RPSN 210,67%, což soud považuje rovněž za nepřiměřené.13. Z důvodů shora uvedených (závěr o absolutní neplatnosti), pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že jeho předchůdce žalované poskytl finanční plnění ve výši 10 000 Kč, na které žalovaná ničeho neuhradila. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení 10 000 Kč a dále dle § 1970 o.z. nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení.14. S ohledem na výše uvedené proto soud uznal žalovanou povinnou k úhradě částky 10 000 Kč s příslušenstvím a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Ve věci je poměr úspěšnosti účastníků téměř totožný a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.17. Výrok IV. soud učinil v souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. Žalobce podal ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatil příslušný soudní poplatek (800 Kč) - soud jej však nevydal z důvodu nepřiměřenosti nároků žalobce a pokračoval v řízení, proto nyní doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku (1 000 Kč).18. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.