12 C 336/2025-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 10. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 12 918,42 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 39 729 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 160 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 730 Kč, úhradu za náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 039 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 3 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny úvěru a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 17měsíčních splátkách ve výši 2 337 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena 28. 5. 2023. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 12 918,42 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3 786,66 Kč, úroku 78,02 Kč, poplatku 2 246,47 Kč, úhrady za administrativní činnost 536,26 Kč, úhrady za umožnění splátek v hotovosti 670,59 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 600,42 Kč. Dále žalobce požaduje zaplacení úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný tyto částky neuhradil ani na základě upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.3. Soud jednal v nepřítomnosti žalované. Žalovaná byla k jednání řádně předvolána, k jednání se nedostavil, svou neúčast neomluvila, ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).4. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) uzavřel dne 28. 12. 2021 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 39 729 Kč. Tato představuje 19 000 Kč jako vyplacený úvěr, částku 1 160 Kč jako úrok, částku 12 730 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru, 3 039 Kč za vyhodnocení úvěru a částku 3 800 Kč za hotovostní režim splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 17měsíčních splátkách po 2 337 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou žalobu, kde jsou údaje o žalovaném, výše zapůjčených peněz i údaje o splátkách vypsány ručně. Ve smlouvě je uveden údaj o výši roční procentní sazby nákladů (RPSN), a to v několik variantách (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 12. 2021). Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil celkem 32 411 Kč. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalobcem , Jméno žalobce, . ze dne 3. 10. 2024 a ze seznamu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 10. 2024, kdy byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovanému byla odeslána i předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě, které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč na dobu celkem 17 měsíců, za což byla žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 20 729 Kč. Tedy poplatek za poskytnutí peněžních prostředků na dobu 17 měsíců přesahoval jistinu úvěru. Dle ust. § 1813 věty první z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouvy byly smlouvy spotřebitelské. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na veškeré podmínky úvěru, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků na relativně krátkou dobu zaplatit vysoké poplatky, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smlouvy (ust. § 576 o.z. a contrario).7. S ohledem na to, že celá smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatil. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, na tento svůj dluh žalovaný uhradil 32 411 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatit na úvěrovou smlouvu částku přesahující jistinu úvěru, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., v řízení byl zcela úspěšný žalovaný. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.