17 C 175/2025-19 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 74 968 Kč s příslušenstvím, a to částky 22 192 Kč sestávající z jistiny ve výši 9 316,15 Kč, úroku ve výši 440,53 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 478 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 285,89 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 671,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a úroku a zákonného úroku z prodlení jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dne 10. 8. 2023, a dále částky 52 776 Kč sestávající z jistiny ve výši 21 379,86 Kč, úroku ve výši 804,02 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 450 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 670,69 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 3 471,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč a úroku a zákonného úroku z prodlení jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 5. 4. 2023.Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 5. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách, RPSN bylo vyčísleno na 272,44 % (smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný uhradil 18 000 Kč (tabulka úhrad). Právní předchůdce žalobce dále uzavřel s žalovaným dne 10. 8. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách, RPSN bylo vyčísleno na 272,44 % (smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný uhradil 1 400 Kč (tabulka úhrad). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2025, seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025). Postoupení bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku ze dne 2. 4. 2025). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 17. 7. 2025, podací lístek).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dvě úvěrové smlouvy, na základě kterých poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a 10 000 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla v obou případech vyčíslena na 272,44 %. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v právním vztahu s žalovaným jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouvy byly smlouvami spotřebitelskými. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouvy byly uzavřeny jako smlouvy adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Přestože výše úroku jeví jako přiměřená, nelze přehlédnout celkovou finanční náročnost smluv, která je vyčíslena objektivním ukazatelem, roční procentní sazbou nákladů, na celkem 272,44 %. Jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy však byla posouzena již roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).A proto, s ohledem na to, že veškeré platby a poplatky požadované právním předchůdcem žalobce za poskytnutí peněžních prostředků na relativně krátkou dobu jsou v naprosto nepřiměřené výši, shledal soud obě úvěrové smlouvy v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celá tato právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smluv (ust. § 576 o.z. a contrario).Protože byly smlouvy shledány absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalovaného a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit. Proto soud návrh žalobce na poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazů ohledně prověřování úvěruschopnosti zamítl.S ohledem na to, že úvěrové smlouvy byly shledány absolutně neplatným právním jednáním jako celek, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatil. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a 10 000 Kč, na tyto své dluhy žalovaný uhradil 18 000 Kč a 1 400 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 12 000 Kč a částku 8 600 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou těchto částek v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost úvěrových smluv zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 27 %, žalovaný ze 73 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 46 % nákladů žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.