317 C 2/2025-29 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 64 427 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 7. 2023, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč za úrok ve výši 64,31 % ročně. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena. Žalovaný na dluh uhradil celkem 15 960 Kč. Žalovaná částka sestává z nové dlužné jistiny ve výši 44 870,04 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 16 781,38 Kč, smluvního úroku a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 978 Kč.Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč na dobu 48 měsíců za úroky ve výši 64,30 % ročně, v žádosti bylo RPSN vyčísleno na 87,08 %, úroky byly limitovány 120 % celkové částky. Pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 30 dnů se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, pro případ prodlení delšího 15 dnů se žalovaný zavázal zaplatit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, a pro případ prodlení delšího 65 dnů bylo sjednáno zesplatnění úvěru a následně smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (dodatek č. 1 k návrhu ze dne 3. 7. 2023 a dokument podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalobce návrh akceptoval sdělením ze dne 4. 7. 2024, konečná zápůjční úroková sazba byla vyčíslena na 64,31 % a RPSN na 83,41 % (oznámení o schválení úvěru ze dne 4. 7. 2023, dodejka). Žalovaný žádal též o pojištění schopnosti splácet za poplatek ve výši 326 Kč měsíčně (příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, přihláška do pojištění). Konkrétní podmínky pojištění byly zjištěny z informačního dokumentu o pojistném produktu – pojištění schopnosti splácet úvěry. Standardní informace o spotřebitelském úvěru a informace poskytované zprostředkovatelem úvěru byly žalovanému poskytnuty (prohlášení klienta ze dne 3. 7. 2023 a předsmluvní formulář ze dne 3. 7. 2023). Žalobce poskytl žalovanému částku 40 000 Kč dne 3. 7. 2023 (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný na dluh uhradil celkem 15 960 Kč (karta klienta).Žalobce ověřoval totožnost žalovaného (otisk občanského průkazu žalovaného, základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč, informace o vyplacení a důkaz o přijaté SMS pro vyplacení). Při hodnocení poměrů žalovaného žalobce vycházel z toho, že žalovaný žádá poskytnutí částky 150 000 Kč, výše úvěru činí 40 000 Kč. Pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 24 000 Kč ze zaměstnání, jeho výdaje činí 4 860 Kč (životní minimum) a 4 172 Kč (bydlení) a nemá výdaje na spoření či splátky vyjma splátek u žalobce ve výši 1 167 Kč (zjištěno z hodnocení klienta). Žalobce ověřoval příjmy žalovaného (detaily transakce). Žalovaný žádal o úvěr u celkem 3 dalších finančních institucí, celkové zbývající částky úvěrů činily 3 069 836 Kč (výpis z nebankovního registru klientských informací NRKI). V registru SOLUS nebyly pro žalovaného evidovány záznamy o dluzích po splatnosti (výpis záznamů z registru SOLUS).Žalobce je zapsán v seznamu regulovaných a registrovaných poskytovatelů úvěru (úplný výpis ze seznamu ČNB). Žalobce vyzýval žalovaného k úhradě splátek, se kterými byl žalovaný v prodlení, a upozornil jej na možnost zesplatnění dluhu (výzvy ze dne 19. 3. 2024, ze dne 17. 4. 2024). Pro prodlení delší 65 dnů s úhradou splátky úvěru došlo k zesplatnění závazků, proto žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě všech závazků ze smlouvy (oznámení ze dne 22. 4. 2024). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu (předžalobní výzva ze dne 10. 10. 2024, poštovní podací arch).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,31 % měsíčně, RPSN byla vyčíslena na 83,41 %. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Úplata za poskytnutí peněžních prostředků, úrok ve výši 64,31 % měsíčně, když v době uzavření smlouvy (červenec 2023) byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 9,57 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry spotřebitelské) je úplatou zcela nepřiměřenou, neboť téměř sedmkrát přesahuje tuto průměrnou výši úrokových sazeb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud nepřehlédl, že nejvyšší úrokové sazby byly v době uzavření smlouvy ve výši 25,85 %, avšak se jedná o údaj pro úvěry z kreditních karet, přičemž soud má za to, že je třeba srovnávat srovnatelná data, kterými jsou pro tento typ úvěru sazby spotřebitelských úvěrů na spotřebu a nikoliv sazby úvěrů z kreditních karet. A jestliže žalobce argumentuje, že nebankovní trh je rizikovější, čemuž odpovídají parametry úvěru, pak lze přisvědčit tomu, že jakýkoliv poskytovatel je samozřejmě oprávněn stanovit cenu svých služeb, avšak tato cena nesmí poškozovat práva spotřebitelů (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, ve kterém Ústavní soud vyslovil, že je neakceptovatelné poskytovat soudní ochranu subjektům, kteří evidentně poškozují práva svých klientů). A k tomu, aby žalobce mohl oprávněně požadovat vyšší cenu za poskytnutí svých služeb, jsou pak akceptovány i poměrně široké mantinely úroků, když je jako přiměřený připuštěn i trojnásobek průměrné výše úrokových sazeb (srov. rozhodnutí citované shora).Celkovou finanční nákladnost úvěru určuje hodnota roční procentní sazby nákladů, která byla vyčíslena na 83,41 %. Jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy byla Nejvyšším soudem posouzena roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či Ústavním soudem roční procentní sazby nákladů ve výši 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).A proto, s ohledem na naprosto nepřiměřenou úplatu za poskytnutí peněžních prostředků (hodnocenou výší úroku a zároveň objektivním kritériem – roční procentní sazbou nákladů, která dosahuje výše Nejvyšším soudem prohlášené jako nepřiměřené), lze uzavřít, že celá smlouva o úvěru je v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smlouvy (ust. § 576 o.z. a contrario).Vedle shora uvedeného je třeba vyslovit také pochybnosti ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobcem. Žalovaný žádal o poskytnutí částky 150 000 Kč, kterou žalobce po svém prověření moderoval na částku 40 000 Kč. Již z toho je zřejmé, že žalobce měl pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Výpisem z registru NRKI žalobce zjistil, že součet zbývajících částek k úhradě u žalovaného činí 3 069 836 Kč (avšak v hodnocení klienta nejsou zaznamenány žádné splátky u třetích stran), žalovaný již hradil splátky u žalobce ve výši 1 167 Kč, to vše pak při relativně nízkém příjmu (který žalobce hodnotil částkou 24 000 Kč, přestože této částky žalovaný v předloženém období dosáhl pouze jednou, jinak jeho příjem činil 20 365 Kč). Nicméně ověřování, zda žalobce skutečně náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného, by si vyžádalo dalšího dokazování, které však bylo s ohledem na nepřiměřenost úplaty za poskytnutí úvěru nadbytečné, když by to na konečném právním posouzení věci ničeho nezměnilo.S ohledem na to, že