7 C 62/2025-16 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 26 942 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75% p.a. od 8.12.2024 do zaplacení a to v souvislosti se smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , která byla dne 7.2.2024 uzavřena mezi společností , právnická osoba, (dále též předchůdce) a žalovaným. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 12 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou pravidelných měsíčních splátek. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet č. , č. účtu, poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (lustrací v databázi ISIR, CEE, Solus, EUCB, BRKI, NRKI). Žalovaný však úvěr v době splatnosti neuhradil a ocitl se v prodlení, předchůdce úvěr upomínkou ze dne 7.12.2024 zesplatnil. Dlužná částka se sestává z dlužné jistiny 12 000 Kč a smluvního úroku 14 942 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru, navrhl žalobce nárok posoudit jako návrh na vydání bezdůvodného obohacení. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána 15.1.2025.2. Soud návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl a ve věci nařídil jednání. Žalovaný se po celou dobu řízení k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání, se ač řádně a včas předvolán nedostavil. Jelikož žalobce se z nařízeného jednání omluvil, bylo soudem jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků řízení na základě předložených listinných důkazů.3. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovaným dne 7.2.2024 uzavřeli smlouvu, kterou se předchůdce zavázal poskytnou žalovanému úvěr s možností čerpání do 12 000 Kč - žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou splátek. Úroková sazba činila 150% p.a. při RPSN 311,30%. Soudem vyžádaná zpráva společnosti Moneta Money bank a.s. dokládá, že v rozhodném období byl majitelem a disponentem účtu č. , hodnota, žalovaný a že na tento účet byla pod VS , var. symbol, přijata platba předchůdce ve výši 12 000 Kč dne 7.2.2024. Z důvodu prodlení předchůdce úvěr zesplatnil upomínkou ze dne 7.12.20244. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2025, seznamem postoupených pohledávek a dokladem o doručení oznámení žalobce prokázal, že na něho přešla pohledávka předchůdce za žalovaným a že tato skutečnost byla předchůdcem žalovanému oznámena. Tím má soud za prokázanou aktivní žalobní legitimaci žalobce.5. Předžalobní výzvou vč. podacího lístku žalobce prokázal, že před podáním žaloby žalovaného dne 15.1.2025 vyzval k dobrovolnému splnění dluhu.6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 7.2.2024 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se předchůdce zavázal žalovanému poskytnout úvěr 12 000 Kč a žalovaný se mu ho zavázal vrátit formou měsíčních splátek spolu s úrokem 150% p.a.. Zatímco předchůdce finanční prostředky ve výši 12 000 Kč žalovanému poskytl, žalovaný nic neuhradil a ocitl se v prodlení. Pohledávka z titulu dlužné jistiny a úroku byla následně postoupena na žalobce, který žalovaného vyzval k úhradě do tří dnů od zaslání výzvy – výzva zaslána 15.1.2025.7. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZSÚ).8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se jedná o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).12. Žalobce v rámci svých žalobních tvrzení sice uvedl, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací v databázi ISIR, CEE, SOLUS, EUCB, BRKI, NRKI, avšak k těmto svým tvrzením nepředložil jediný důkaz. Z nařízeného jednání se pak omluvil. Žalobce tak neunesl své břemeno důkazní, tj. neprokázal svá tvrzení o tom, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Již z tohoto důvodu nebylo možné žalobě vyhovět z titulu smlouvy o úvěru, kdy soud nemá za naplněné ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ a na žalobcem předloženou smlouvu o úvěru nahlíží jako na absolutně neplatnou dle § 588 o.z.13. Mimo to předmětná úvěrová smlouva odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Již samotný sjednaný úrok 150% p.a. lze hodnotit jako nemravný z důvodu, že několikanásobně převyšuje běžný úrok bank. Ve svém důsledku tak v projednávané věci smluvní úrok uplatněný za necelý rok od poskytnutí jistiny tuto převyšuje o 2 942 Kč.14. Z důvodů shora uvedených, pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že žalovanému jeho předchůdce poskytl finanční plnění ve výši 12 000 Kč, na které žalovaný nic neuhradil. Žalobci, na kterého pohledávka přešla, tak vznikl nárok na vrácení částky 12 000 Kč a dále dle § 1970 o.z. na úhradu zákonného úroku z prodlení. Počátek běhu požadovaného příslušenství soud určil dle lhůty uvedené žalobcem v předžalobní výzvě, tj. 15.1.2025 + 3 dny. S ohledem na výše uvedené proto soud uznal žalovaného povinným k úhradě částky 12 000 Kč s příslušenstvím a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. V řízení byl v převážné míře úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, neboť ve věci byl zcela nečinný.17. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř..18. Výrok IV. je odůvodněn ustanovením sazebníku z.č. 549/1991 Sb., konkrétně položkou 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 sazebníku. Žalobce uhradil na soudní poplatek spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu částku 1 078 Kč – návrhu však nebylo vyhověno a soud nařídil jednání. V takovém případě činí soudní poplatek 1 348 Kč.