12 C 386/2025-11 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 45 364,38 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) uzavřel s žalovaným dne 13. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 45 364,38 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 13. 9. 2025. Žalovaný tento úvěr čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu. Žalovaný dluží žalobci částku 45 364,38 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.3. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.). Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení jednání nepožádal. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, svou neúčast neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání.4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Mezi právním předchůdcem žalobce spol. Multitude Bank. P.l.c. byla uzavřena úvěrová smlouva dne 13. 5. 2025. Na základě této smlouvy se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokem ve výši 146,949 % ročně. RPSN činila 299,98 % (zjištěno ze smlouvy ze dne 13. 5. 225 a standardních informacích o spotřebitelském úvěru). Z potvrzení o čerpání úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 13. 5. 2025 čerpal částku 30 000 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil na úvěrovou smlouvu ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, ze seznamu postoupených pohledávek, z dodatku č. 2 o pokračující koupi pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2025). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva (zjištěno z výzvy ze dne 18. 10. 2025 a potvrzení o odeslání zásilky).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, tuto skutečnost žalobce v řízení náležitě prokázal. Soud však při posuzování nároků ze smlouvy o úvěru z úřední povinnosti zjišťuje, zda poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele (přiměřeně srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce nijak neprokázal, že jeho právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to ani poté, co jej soud o této povinnosti poučil. Žalobce zůstal pouze v rovině tvrzení.8. S ohledem na to, že žalobce řádně neprokázal, že jeho právní předchůdce náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného, soudu nezbylo, než smlouvu o úvěru hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou právě z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce nesplnil své povinnosti poskytovatele úvěru a před uzavřením smlouvy neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru proto byl žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Jistina úvěru činila 30 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho, soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 30 000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru byla žaloba ve zbývající části zamítnuta.9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy oba účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný. Žalobce měl úspěch v řízení ve výši 66 %, žalovaný pak ve výši 34 %. Soud pak přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 32 %. Žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 815 Kč, náklady zastoupení advokátem, a to dle vyhl.č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 700,-Kč, 3x paušální poplatek po 100,- Kč, 21% DPH ve výši 504,- Kč. Celkové náklady řízení by činily 4 719,- Kč, 32 % pak činí 1 510 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.