17 C 217/2025-18 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 390 792,40 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dne 13. 6. 2023, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 420 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 385 353,80 Kč, připsaných úroků ve výši 5 292,60 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení.Žalovaná uvedla, že tvrzení žalobce nepopírá, a požádala o umožnění plnění dluhu ve splátkách.Vyjádření žalované by bylo možné považovat za uznání nároku žalobce, avšak, jak bude uvedeno níže, žalobou uplatněný nárok žalobce je v rozporu s právními předpisy, proto soud rozsudek pro uznání dle ust. § 153a odst. 2 o.s.ř. nevydal.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 13. 6.2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 420 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 745 Kč, RPSN bylo vyčísleno na 9,51 %. Úvěr byl poskytnut jako neúčelový a nezajištěný spotřebitelský úvěr (smlouva o úvěru). Smluvní podmínky byly zjištěny ze všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , a poplatky byly zjištěny z ceníku pro soukromou klientelu účinného od 1. 6. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce žalovanou k úhradě upomínal (poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 5. 4. 2025), pro neuhrazení pohledávky právní předchůdce žalobce dluh zesplatnil ke dni 7. 5. 2025 (výzva „splaťte okamžitě celý dluh“ ze dne 7. 5. 2025). Žalovaná na dluh uhradila celkem 128 409 Kč (tabulka „poklady pre súdne konanie“). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 6 2025, dohoda o úplatě ze dne 30. 6. 2025, příloha č. 1 – seznam pohledávek, příloha č. 7– potvrzení o zaplacení kupní ceny). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 7. 2025). Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 20. 8. 2025, poštovní podací lístek).Právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované a zjistil, že žalovaná dosahuje příjmu asi 40 000 Kč, životní výdaje byly brány v úvahu v kombinaci s využitím statistických údajů ve výši asi 8 845 Kč, dotazem do CCA a vlastních systémů právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaná má další úvěry s měsíčními splátkami ve výši 1 080 Kč (kontokorentní úvěr v ČS), 5 680 Kč (spotřební úvěr v ČS), 6 983 Kč (osobní úvěr mimo ČS) a revolvingový úvěr mimo právního předchůdce žalobce s limitem 40 000 Kč a orientační splátkou 0 Kč, proto po odečtení splátkového zatížení žalované zbylo 20 512 Kč k pokrytí životních nákladů (posouzení úvěruschopnosti klienta). Z výpisů z účtu žalované za období od 1. 6. 2022 do 30. 6. 2023 bylo zjištěno, že při hodnocení počátečního a konečného zůstatku každého měsíce byla žalovaná vždy v mínusu, tedy čerpala kontokorentní úvěr. Zpočátku byl kontokorentní úvěr sjednán na částku 28 000 Kč, od prosince 2022 byl navýšen na 36 000 Kč. Před navýšením kontokorentu žalovaná kontokorentní limit i přesahovala (v červnu až říjnu 2022 byl konečný zůstatek na účtu vždy nižší než - 28 000 Kč), po navýšení kontokorentu byly konečné zůstatky v limitu kontokorentního úvěru pouze do března 2023, od kdy žalovaná opět přesahovala sjednanou výši kontokorentu. Kontokorentní úvěr byl uhrazen vždy příchozí mzdou a následné pohyby na účtu byly opět v režimu čerpání kontokorentu (tedy nikoliv vlastního příjmu), v průběhu sledovaného období některé platby nebyly provedeny pro nedostatečný debetní zůstatek. Přestože žalovaná v červnu čerpala úvěr, který je předmětem tohoto řízení, na konci měsíce byla opět v záporném zůstatku, tentokrát v limitu sjednané výše kontokorentu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou tvrzenou úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl žalované částku 420 000 Kč. Nicméně soud má za to, že právní předchůdce žalobce neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive, že z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry.Jak právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru ověřil, žalovaná v té době čerpala další tři úvěry s celkovou splátkou 13 743 Kč, vedle toho také revolvingový úvěr mimo právního předchůdce žalobce. Byly-li splátky zvažovaného úvěru stanoveny na 5 745 Kč, splátkové zatížení žalované činilo celkem 19 488 Kč, což byla přibližně polovina příjmů žalované. Takové splátkové zatížení by bez dalšího mohlo obstát, neboť žalované na život zůstávala poměrně přijatelná částka asi 20 000 Kč. Nicméně z předložených výpisů z účtu žalované vyplynulo (jak je výše ve skutkových zjištěních podrobněji uvedeno), že žalovaná každý měsíc čerpala kontokorent, který byl vždy umořen příchozí mzdou, následné platby byly pravidelně činěny opět čerpáním kontokorentního úvěru. Žalovaná často na konci měsíce (konci období pro výpis z účtu) limit kontokorentu přečerpala, v některých měsících byly evidovány i neprovedené platby z důvodu nedostatku prostředků na účtu. Nedostatečný kontokorentní limit pak byl také navýšen, a přesto již po krátké době opět nebyl dostatečný.A proto, zejména s přihlédnutím k výpisům z účtu, které objektivně vykazují hospodaření žalované, lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce neprověřil úvěruschopnost žalované řádně. Ze splátkového zatížení i z toho, že čerpání kontokorentu bylo pro žalovanou normou, vyvstaly jednoznačné pochybnosti o schopnosti žalované hradit své dluhy řádně a včas. Tyto pochybnosti pak byly validovány tím, že i přes čerpání poměrně vysoké úvěrové jistiny, žalovaná již v měsíc poskytnutí peněžních prostředků opětovně čerpala kontokorentní úvěr. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalovaná je proto povinna uhradit toliko poskytnutou jistinu. Dle provedeného dokazování, tabulky „podklady pre súdne konanie“, žalovaná na dluh uhradila celkem 128 409 Kč, proto soud uložil žalované k zaplacení dlužnou jistinu ve výši 291 591 Kč, ve zbývající části, i co do úroku a poměrné části zákonného úroku z prodlení, byla žaloba zamítnuta.Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru také stanoví zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění, ze které mimo jiné vyplývá závěr, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, dosud nenastala splatnost dluhu a spotřebitel se nemůže dostat do prodlení. Protože tedy dosud splatnost dluhu nenastala a žalovaná není v prodlení, není povinna žalobci hradit ani zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud také stanoví lhůtu k plnění, a to v době odpovídající možnostem spotřebitele. Žalovaná své majetkové poměry nijak nespecifikovala, avšak navrhovala měsíční splátky po 10 000 Kč. Soud má však za to, že splátky odpovídající možnostem žalované budou spíše v nižší výši, výši obdobné sjednané splátce v úvěrové smlouvě. Proto bylo žalované uloženo zaplatit dlužnou částku ve splátkách po 6 000 Kč.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 75 %, žalovaná z 25 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 50 % nákladů žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 19 540 Kč, z částky 39 600 Kč za 4 úkony právní služby po 9 900 Kč (za úkon spočívající v doplnění žaloby o skutečnosti týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované soud žalobci odměnu nepřiznal, neboť se jedná o základní náležitost žaloby na plnění z úvěru, která měla být již součástí žaloby samotné, s čímž by žalobce, který podává vel