17 C 227/2025-16 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 77 490,29 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dne 28. 9. 2023. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 32 606,53 Kč, úroku ve výši 1 541,86 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 15 518 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 500,61 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 5 850 Kč, smluvní pokuty ve výši 17 473,29 Kč a úroku a zákonného úroku z prodlení.Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 28. 9. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 1 775 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 847 Kč a inkasním poplatkem ve výši 6 300 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách, RPSN bylo vyčísleno na 272,44 % (smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného (pracovní smlouva). Žalovaný na dluh uhradil 5 055 Kč (tabulka úhrad). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2025, seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025). Postoupení bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku ze dne 2. 4. 2025). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 17. 7. 2025, podací lístek).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla vyčíslena na 272,44 %. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v právním vztahu s žalovaným jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Přestože výše úroku se jeví jako přiměřená, nelze přehlédnout celkovou finanční náročnost smlouvy, která je vyčíslena objektivním ukazatelem, roční procentní sazbou nákladů, na celkem 272,44 %. Jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy však byla posouzena již roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).A proto, s ohledem na to, že veškeré platby a poplatky požadované právním předchůdcem žalobce za poskytnutí peněžních prostředků na relativně krátkou dobu jsou v naprosto nepřiměřené výši, shledal soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smlouvy (ust. § 576 o.z. a contrario).S ohledem na to, že úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatným právním jednáním jako celek, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatil. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, na tyto své dluhy žalovaný uhradil 5 055 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 29 945 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 39 %, žalovaný z 61 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 22 % nákladů žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.