17 C 245/2025-43 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 250 457,22 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., dne 22. 4. 2024, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 250 000 Kč, zčásti na úhradu dřívějších peněžitých závazků. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 246 553,22 Kč, poplatků ve výši 3 904 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce náležitě prověřil úvěruschopnost žalované, posouzení bylo přiměřené k povaze úvěru a získané z relevantních vnitřních i vnějších zdrojů. Žalovaná na dluh uhradila 22 837,18 Kč.Žalobce setrval na podané žalobě, žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 22. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč za úrok ve výši 19,99 % ročně, které se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 005,02 Kč (5 556,02 Kč s pojištěním), RPSN bylo vyčísleno na 22,28 %. Úvěr byl sjednán zčásti účelově, částka 5 000 Kč byla poskytnuta na úplnou úhradu dluhu ze smlouvy o kontokorentním úvěru (smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček). Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 4. 2024). Právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 22. 4. 2024 částku 245 000 Kč převodem na bankovní účet a částku 5 000 Kč konsolidací (výpisy z úvěrového účtu).Právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované, přičemž vycházel z toho, že žalovaná dosahuje příjmu ze zaměstnání na dobu neurčitou ve výši 23 500 Kč, celkový příjem domácnosti činí 30 000 Kč, žalovaná je svobodná, bydlí v pronajatém bytě/domě, vyživuje jednu osobu a má jeden dluh, který bude ukončen (žádost o úvěr ze dne 22. 4. 2024, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Z výpisů z účtu žalované za období od 29. 12. 2023 do 31. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná i jen měsíc před uzavřením úvěrové smlouvy s právním předchůdcem žalobce čerpala množství mikropůjček i půjček (úvěrů, zápůjček) v řádu nižších desetitisíců (položky poskytovatelů , právnická osoba, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , právnická osoba, ), často i opakovaně od jednoho poskytovatele v průběhu měsíce. Přestože žalovaná deklarovala příjem ve výši 23 500 Kč (respektive příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč), měsíční kreditní obrat na účtu žalované za leden 2024 činil asi 420 000 Kč, za únor 2024 asi 388 000 Kč a za březen 2024 asi 164 000 Kč, přičemž těmto příjmům odpovídají i výdaje, měsíční bilance příjmů a výdajů na účtu je v podstatě totožná. Z výpisů bylo dále zjištěno, že poměrně velké částky žalovaná utratila také za sázky (položky sazka.cz).Pro opakované porušování smluvních podmínek právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 27. 12. 2024 zesplatnil (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 12. 2024). Žalovaná na dluh uhradila 22 837,18 Kč (platební historie). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě ze dne 14. 5. 2025, potvrzení ze dne 21. 5. 2025). Postoupení bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025, podací lístek). Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 8. 2025, podací lístek).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou tvrzenou úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl žalované částku 250 000 Kč. Co se týká posouzení úvěruschopnosti, právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované prověřoval a vycházel z toho, že žalovaná dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 23 500 Kč, bydlí v pronajatém domě/bytě a vyživuje jednu osobu. Za tohoto stavu právní předchůdce žalobce posoudil jako přiměřené, že žalovaná bude schopna hradit měsíční splátky úvěru a pojištění ve výši 5 556,02 Kč. Již porovnání příjmů a poměrně vysoké splátky zakládá pochybnosti o schopnosti žalované hradit takový dluh. Důvodné pochybnosti o schopnosti žalované hradit své dluhy však vyplynuly z výpisů z účtu žalované, kterými právní předchůdce žalobce, který pro žalovanou vedl běžný účet, také disponoval. Tyto výpisy z účtu objektivně prokazují hospodaření žalované a je z nich zřejmé, že ještě před uzavřením úvěrové smlouvy s právním předchůdcem žalobce žalované čerpala naprosto nepřiměřené množství jiných úvěrů a zápůjček, které právní předchůdce žalobce při ověřování úvěruschopnosti žalované vůbec nebral v úvahu. Obraty na účtu, kterých i prostřednictvím těchto úvěru dosahovala, mnohonásobně přesahovaly deklarované (i skutečné) příjmy ze zaměstnání. Část takto získaných prostředků pak žalovaná užívala i na sázky. S ohledem na tyto skutečnosti lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive, že z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Z množství žalovanou čerpaných úvěrů vyvstaly jednoznačné pochybnosti o schopnosti žalované hradit své dluhy řádně a včas. A i kdyby žalovaná měla záměr úvěrem část těchto dluhů umořit, tato vůle nijak nebyla v úvěrové smlouvě deklarována. Pochybnosti o schopnosti žalované hradit své dluhy pak byly validovány tím, že žalovaná uhradila na shora uvedenou úvěrovou smlouvu naprosté minimum poskytnutých peněžních prostředků. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalovaná je proto povinna uhradit toliko poskytnutou jistinu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala částku 250 000 Kč, na dluh uhradila pouze 22 837,18 Kč, proto bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 227 162,82 Kč.Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru také stanoví zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění, ze které mimo jiné vyplývá závěr, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, dosud nenastala splatnost dluhu a spotřebitel se nemůže dostat do prodlení. Protože tedy dosud splatnost dluhu nenastala a žalovaná není v prodlení, není povinna žalobci hradit ani zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud také stanoví lhůtu k plnění, a to v době odpovídající možnostem spotřebitele. Žalovaná na soudní písemnosti a předvolání nijak nereagovala, o své záležitosti se nestarala a své poměry v tomto řízení nijak nespecifikovala, soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou částku ve standardní třídenní lhůtě k plnění.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 91 %, žalovaná z 9 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 82 % nákladů žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 019 Kč, z částky 37 360 Kč za 4 úkony právní služby po 9 340 Kč (za úkon spočívající v doplnění žaloby o skutečnosti týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované soud žalobci odměnu nepřiznal, neboť se jedná o základní náležitost žaloby na plnění z úvěru, která měla být již součástí žaloby samotné, s čímž by žalobce, který podává velké množství obdobných žalob, měl být seznámen) dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 800 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 450 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákla