7 C 59/2025-43 – Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení 82 757 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Návrh odůvodnil tím, že s žalovanou byly manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 23.4.2019, č.j. , spisová značka, (právní moci dne 23. 4. 2019). Své zaniklé SJM vypořádali manželé dohodou ze dne 13.3. 2020. V té se žalovaná mimo jiné zavázala v článku V. odst. 4. počínaje měsícem březnem 2020 hradit částku nejméně 3 000 Kč měsíčně na účet žalobce/, Jméno žalobce, (č.ú. , č. účtu, ), a to vždy nejpozději do 20. dne v měsíci s tím, že od 1.1. 2021 bude hradit týmž způsobem žalobci jednu polovinu společného závazku (měsíčně 3 585.02 Kč). Žalovaná se ocitla v prodlení s plněním tohoto závazku od konce roku 2020. Žalobce svoji povinnost plní a splátky výlučně sám s tím, že jejich výše se mění dle změny smluvních podmínek. Žalovaná je v prodlení se zaplacením splátek (jedné poloviny úhrad) za měsíce říjen 2022 až leden 2025 (tedy 28 měsíců), přičemž podíl na splátce v roce 2022 a v roce 2023 činil 963 Kč měsíčně, od ledna 2024 pak 1 024 Kč měsíčně, tj. 15x 963 Kč + 13x 1 024 Kč, tedy celkem 27 757 Kč. Vyjma toho se žalobce vůči žalované domáhá zaplacení částky 55 000 Kč, kterou žalobce za žalovanou uhradil a kterou se žalovaná žalobci zavázala uhradit dle článku VII. dohody nejpozději do 31.12. 2024. Předžalobní výzvou ze dne 27.1.2025 vyzval žalobce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu – žalovaná však nic neuhradila.2. Žalovaná se po celou dobu řízení k věci nevyjádřila. K nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolána nedostavila. Proto soud jednal v její nepřítomnosti a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem.3. Předloženou Dohodou o vypořádání zaniklého společného jmění manželů , jméno FO, a , Jméno žalované, a společných práv a povinností ze dne 13.3.2020 žalobce prokázal svá tvrzení, že se žalovaná v článku V. odst. 4. zavázala počínaje měsícem březnem 2020 hradit částku nejméně 3 000 Kč měsíčně na účet žalobce/, Jméno žalobce, (č.ú. , č. účtu, ), a to vždy nejpozději do 20. dne v měsíci s tím, že od 1.1. 2021 bude hradit týmž způsobem žalobci jednu polovinu společného závazku (měsíčně 3 585.02 Kč). Dle čl. V. odst. 1 se závazek týkal smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, uzavřené 23.9.2016, tj. za dobu trvání manželství účastníků. Čl. VII. odst. 2 obsahuje uznání závazku žalované vůči žalobci ve výši 55 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit do 31.12.2024. Závazek dle čl. VII. odst. 1 vznikl tak, že rodiče žalobce , jméno FO, a , Jméno žalobce, (oba nar. , Anonymizováno, ) prostřednictvím žalobce zapůjčili žalované částku 55 000 Kč k uhrazení exekuce vedené na výlučný majetek žalované, přičemž žalobce závazek žalované vůči jeho rodičům uhradil.4. Ve výpise z Centrální evidence obyvatel žalobce je údaj o rozvodu manželství k 23.4.2019. Dále, že matkou žalobce je , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, a otcem žalobce , Jméno žalobce, , nar. , Anonymizováno, .5. Výpisy z účtů za dobu od 1.10.2022 do 31.12.2024 žalobce doložil, že od října 2022 do prosince 2023 hradil každý měsíc ve prospěch účtu , č. účtu, částku 1 926 Kč – od ledna 2024 do ledna 2025 částku 2 047,08 Kč.6. Předžalobní výzvou ze dne 27.1.2025 vč. podacího lístku žalobce prokázal, že žalovanou vyzval před podáním žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti.7. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci byly manželé. Manželství bylo pravomocně rozvedeno 23.4.2019. Účastníci si následně dohodou ze dne 13.3.2020 vypořádali své zaniklé SJM. V uvedené dohodě se žalovaná zavázala jednak k úhradě polovině dluhu/splátek v manželství poskytnutého úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření, resp. k úhradě částky nejméně 3 000 Kč a to k 20. dni v měsíci (následně měsíčně 3 585.02 Kč od 1.1.2021). Dále žalovaná se zavázala uhradit dluh vůči žalobci ve výši 55 000 Kč a to do 31.12.2024 – tento dluh vůči němu uznala. Žalovaná však v rozporu se smluvními ujednáními své závazky vůči žalobci nehradila a ocitla se v prodlení.8. Podle § 738 odst. 1 o.z. dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu. Podle odst. 2 platnosti dohody o vypořádání nebrání, týká-li se jen části společných majetkových povinností a práv.9. Podle § 739 odst. 1 o.z. dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva. Podle odst. 2 nevyžaduje-li dohoda o vypořádání písemnou formu a požádá-li o to jeden z manželů, doručí mu druhý manžel potvrzení, jak se vypořádali.10. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.11. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. a žalobě zcela vyhověl. Žalobce prokázal, že mezi ním a žalovanou byla v souvislosti s rozvodem manželství uzavřena dohoda o vypořádání SJM ve smyslu §§ 738 a násl. o.z.. Tato obsahovala ujednání stran ohledně úhrady poloviny společného závazku (min. v měsíční výši 3 000 Kč k 20. dni v měsíci, následně 3 585.02 Kč). Žalobce v této souvislosti důvodně a oprávněně požadoval polovinu skutečně uhrazených splátek, tj. za měsíce říjen 2022 až leden 2025 (tedy 28 měsíců), přičemž podíl na splátce v roce 2022 a v roce 2023 činil 963 Kč měsíčně, od ledna 2024 pak 1 024 Kč měsíčně, tj. 15x 963 Kč + 13x 1 024 Kč, tedy celkem 27 757 Kč. Rovněž oprávněný jest jeho nárok na zaplacení částky 55 000 Kč, kdy se jedná rovněž o smluvní závazek, který mimo to žalovaná uznala dle § 2053 o.z.. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení náleží žalobci rovněž právo na náhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z..12. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 311 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 4 420 Kč za jeden každý úkon právní služby (převzetí věci, žaloba, účast na jednání soudu 5.6.2026) + 2 210 Kč (předžalobní výzva) dle § 7/5, § 11 odst. 1 písm. a, d, g), § 11 odst. 2 písm. h) a paušální náhrada hotových výdajů zástupce za 4 úkony ve věci po 450 Kč (§13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem 1 800 Kč. Dále náklady na právní zastoupení představuje náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby (§ 14 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky) v celkové výši 600 Kč za čas strávený cestou k jednání soudu 5.6.2026. Soud přiznal náklady v celkové výši 21 181 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.13. Lhůtu k úhradě přisouzených částek soud stanovil dle § 160 o.s.ř