7 C 80/2025-43 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 17 419,74 Kč s příslušenstvím a to z titulu neuhrazeného úvěru. Uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . (dále předchůdce) spolu s žalovaným uzavřeli dne 6.5.2019 Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, . Předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč a současně byla poskytnuta kreditní karta. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách v procentuální výši 2% z čerpané částky. Úvěr se žalovaný zavázel takto splácet spolu s úroky a poplatky za bankovní služby. Žalovaný se ocitl v prodlení s řádnou úhradou splátek a předchůdce proto přistoupil k zesplatnění dne 1.5.2024. K uvedenému dni činila dlužná částka 18 837,86 Kč a úročila se úrokem dle bankovní lístku ve výši 14,75% p.a.. Pohledávka za žalovaným byla dne 19.2.2025 postoupena na žalobce. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 14 774,74 Kč, poplatků 2 645 Kč, kapitalizovaných úroků 1 418,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 778,88 Kč a dále obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný na pohledávku nic neuhradil ani poté, co mu byla dne 3.6.2025 zaslána předžalobní výzva.2. K výzvě soudu pak žalobce žalobní návrh doplnil podáním ze dne 16.2.2026. Předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z deklarovaného čistého měsíčního příjmu ve výši 18 526 Kč. Žalovaný dále v žádosti o úvěr uvedl, že je od dne 10.08.2016 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník u zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČ , IČO, , že bydlí v nájmu, je svobodný, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč a že má vyživovací povinnost vůči další osobě. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdce porovnával jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem předchůdce získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů předchůdce zjistil, že vůči němu měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4 089,35 Kč a z externích zdrojů předchůdce zjistil, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 46,32 %.3. V průběhu jednání žalobce upřesnil, že částka 2 645 Kč představuje neuhrazený poplatek za vedení karty (5*49 Kč) a poplatku za upomínku 4* 600 Kč.4. Žalovaný se po celou dobu řízení k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolán nedostavil. Proto bylo soudem jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti žalovaného na základě předložených listinných důkazů.5. Smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a standartními informacemi o spotřebitelském úvěru žalobce prokázal, že předchůdce s žalovaným dne 6.5.2019 uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnou žalovanému možnost čerpat úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč a současně mu byla poskytnuta kreditní karta. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách v procentuální výši 2% z čerpané částky. Úroková sazba činila 22,99% p.a. při RPSN 31,93%. Spolu s úvěrem a úrokem se žalovaný zavázal hradit i zde vymezené poplatky (za vedení karty, výběr hotovosti, výběr z bankomatu aj., rovněž poplatek za zaslání upomínky 600 Kč a za přečerpání úvěrového rámce 300 Kč) – podrobněji jsou pak poplatky dále specifikované v předloženém sazebníku. Čerpání úvěru a současně i jeho splácení, resp. prodlení dokládá předložená platební historie a výpisy ke kreditní kartě , Anonymizováno, .. Dopisem ze dne 1.5.2024 předchůdce úvěr v důsledku prodlení žalovaného zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 18 837,86 Kč zahrnující jistinu, poplatky a úroky.6. Tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti žalobce doložil a prokázal předloženou žádostí o smlouvu o revolvingovém úvěru, výpisem běžného účtu žalovaného za dobu od 12/2018-3/2019 a vyjádřením banky.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.2.2025, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27.2.2025 vč. podacího lístku žalobce doložil, že na něho řádně přešla pohledávka předchůdce za žalovaným.8. Předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v převážné míře důvodná. Žalobce tvrdil a prokázal, že mezi předchůdcem a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva dle § 2395 o.z.. Zatímco předchůdce svou povinnost splnil a umožnil žalovanému čerpat úvěrový rámec, žalovaný se po určité době ocitl v prodlení a předchůdce úvěr v souladu se smluvními ujednáními zesplatnil. Žalobce, na kterého pohledávka přešla postoupením, se proto důvodně domáhá zaplacení dlužné jistiny 14 774,74 Kč, poplatků za vedení karty (5 * 49 Kč) a poplatku za upomínání 300 Kč a zesplatnění 300 Kč, tj. celkem 15 619,74 Kč. Poplatky byly ujednány přímo v úvěrové smlouvě. Žalobce má rovněž právo na úhradu smluvních úroků a úroků z prodlení dle § 1970 o.z.. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.13. Pro úplnost soud konstatuje, že učinil závěr o platnosti předložené úvěrové smlouvy po podrobném přezkumu jak z pohledu ustanovení §§ 1813 a násl. o.z., tak z pohledu ustanovení § 86 z.č. 257/2016 Sb..14. Naopak soud jako neoprávněný shledává nárok žalobce na zaplacení 1 800 Kč za další tři upomínky po 600 Kč. Částku 600 Kč za jednu upomínku soud považuje za neadekvátní a v rozporu s principem proporcionality (např. i s poukazem na ustanovení § 1813 o.z.). Mimo to, v projednávané věci nebylo zasílání dalších upomínek účelným, kdy žalovaný ani nereagoval na výzvu zesplatnění a upomínku. Systém opakovaného upomínání při sazbě 600 Kč za jeden takový pokus se s ohledem na projednávanou věc téměř blíží sankčnímu mechanismu, který však není smyslem zasílání upomínek o úhradu dluhu. Soud proto žalobu v této části zamítl (výrok II.).15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. V řízení byl procesně ve větším poměru úspěšný žalobce (z 89,67%). V případě plného úspěchu ve věci by žalobci náleželo právo na náhradu nákladů řízení celkem 5 361,70 Kč (soudní poplatek 800 Kč + náklady na právní zastoupení ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif spočívající v odměně zástupci za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. 2 AT + jeden úkon /účast na jednání soudu/ 1 820 Kč dle § 7/5 AT + paušální náhrada hotových výdajů zástupce za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT + jedenkrát 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT + DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21% ve výši 791,70 Kč). Po odečtení úspěchu ve věci žalovaného (10,33%) náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení 4 254 Kč (tj. 79,34% z 5 361,70 Kč).16. Pro úplnost soud podává, že nepřiznal právo na odměnu, režijní paušál a příslušné DPH za úkon – písemné podání ve věci ze dne 16.2.2026. Toto podání soud nepovažuje za účelně uplatněné, resp. toto považuje za nadbytečné. Tímto podáním žalobce reagoval na výzvu soudu, aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle mínění soudu se ve vztahu ke spotřebitelským sporům jedná o základní skutkové vylíčení, neboť posouzení úvěruschopnosti je jedním ze základních požadavků v souvislosti s přezkumem oprávněnosti žalobního nároku žalobce. Tato skutečnost ostatně musí být žalobci známá. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce se pohybuje v oblasti odkupu pohledávek, kdy tyto následně uplatňuje u soudu. Jedná se o stovky návrhů ročně. Měl by tak být v oblasti uplatňování nároku znalý povinností, které jsou spojené s řádným uplatněním nároku. Bylo by nepochybně v rozporu s dobrými mravy, kdyby toto základní pochybení bylo ve svém důsledku kladeno k tíži žalovaného v podobě zvýšených nákladů řízení.17.