107 C 11/2021-25 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se podanou žalobou po žalované domáhal zaplacení částky 35 500 Kč s tím, že žalobce se žalovanou prostřednictvím prostředků uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 19. 6. 2020, podle které žalobce poskytl žalované částku 40 000 Kč s tím, že ta se tuto částku zavázala vrátit do 20. 7. 2020. Dne 1. 2. 2021 žalovaná svůj dluh uznala do důvodu i výše a uvedla, že jej zaplatí do 28. 2. 2021. Na dluh zaplatila dne 15. 3. 2021 částku 4 500 Kč a dluží i nadále částku 35 500 Kč, kterou ani po urgencích neuhradila. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobce se podanou žalobou po žalované domáhal zaplacení částky 35 500 Kč s tím, že žalobce se žalovanou prostřednictvím prostředků uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 19. 6. 2020, podle které žalobce poskytl žalované částku 40 000 Kč s tím, že ta se tuto částku zavázala vrátit do 20. 7. 2020. Z listiny označené jako uznání dluhu, že dne 1. 2. 2021 žalovaná svůj dluh uznala do důvodu i výše a uvedla, že jej zaplatí do 28. 2. 2021. Žalobce uvedl, že na dluh zaplatila dne 15. 3. 2021 částku 4 500 Kč a dluží i nadále částku 35 500 Kč, kterou ani po urgencích neuhradila. <b>5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> 6. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“, podle které žalobce půjčil žalovanému finanční částku a ten se zavázal v dohodnutém termínu tuto částku vrátit. Žalobce prokázal, že svou část závazku splnil, žalovaná však nikoliv, navíc žalobce prokázal, že žalovaná dluh co do důvodu a výše uznala ve smyslu § 2053 o.z., čímž stvrdila, že tento i nadále trvá. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila, soud tak má za to, že žalobce svá žalobní tvrzení prokázal a soud zavázal žalovanou k placení dlužné částky uvedené ve výroku rozsudku. Zároveň je povinna platit i zákonný úrok prodlení ve výši dle § 1969 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. počínaje dnem splatnosti dluhu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 084,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 775 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 500 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 520 Kč ve výši 1 789,20 Kč.