110 C 17/2020-77 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9.9.2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 83 225 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobce uváděl, že žalovaný byl u žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání (od 01.10.2016 do 14.05.2017). Evidence byla žalovanému ukončena z důvodu nástupu do zprostředkovaného zaměstnání na dobu určitou od 15.05.2017 do 31.10.2017, s týdenní pracovní dobou 40 hodin, u zaměstnavatele [územní celek] - toto pracovní místo (pomocný dělník) bylo vytvořeno jako tzv.„ pracovní příležitost v rámci veřejně prospěšných prací“ podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, s finanční podporou z národního projektu„ Nové pracovní příležitosti - Veřejně prospěšné práce“, a to podle podmínek dohodnutých v Dohodě o vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací a poskytnutí příspěvku spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu č. VSA-VZ-75/ 2017; tato dohoda mezi zaměstnavatelem (obcí [obec]) a žalobcem („ úřadem práce“) byla uzavřena dne 09.05.2017. Příspěvek na vytvoření pracovního místa byl žalobcem poskytován podle článku III. dohody. Mzdové náklady vyplacené žalobcem na osobu žalovaného od 15.5.2017 do 31.10.2017 činily celkem 83 225 Kč. Veřejně prospěšnými pracemi jsou podle zákona o zaměstnanosti časově omezené pracovní příležitosti, které zaměstnavatel vytváří k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. Primární podmínkou je tedy skutečnost, že na veřejně prospěšné práce nastoupí uchazeč o zaměstnání, který je veden v evidenci úřadu práce a není možno mu zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Tyto podmínky byly žalovaným splněny. Pravomocným rozhodnutím úřadu práce (tedy žalobce) ze dne 08.11.2019, č.j. VSB-1147/2019-RF, byl však žalovaný zpětně ode dne 22.12.2016 sankčně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti podle § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. V důsledku porušení zákonné povinnosti a zpětného vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání žalovaný pozbyl ode dne 22.12.2016 (tedy též zpětně) status uchazeče o zaměstnání, a tudíž v době uzavření dohody o vytvoření pracovních příležitostí a v době umístění žalovaného na veřejně prospěšné práce žalovaný nesplňoval podmínku pro umístění na vytvořené pracovní místo a příspěvek nesměl být žalobcem poskytován. Žalovaný tak podle žalobce svým jednáním zavinil, že finanční prostředky vynaložené na vytvoření pracovního místa v rámci veřejně prospěšných prací ve výši 83 225 Kč byly žalobcem poskytnuty neoprávněně. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 83 225 Kč, žalovaný však nic nezaplatil. Žalobce se proto obrací podanou žalobou na soud. Žalobce dále na výzvu soudu doplnil žalobní tvrzení tak, že na základě uzavřené Dohody č. [anonymizováno] [rok] zaměstnavatel ([územní celek]) vytvořil pracovní místo a obsadil jej žalovaným, který v té době splňoval podmínky pro své umístění (uchazeč vedený v evidenci…). Veřejně prospěšné práce žalovaný u tohoto zaměstnavatele vykonával podle pracovní smlouvy v době od 15.05.2017 do 31.10.2017 a zaměstnavatelem vynaložené prostředky na mzdu žalovaného, včetně pojistného a dalších odvodů, žalobce zaměstnavateli refundoval formou příspěvku. Příspěvek na mzdové náklady žalovaného byl žalobcem vyplácen měsíčně, převodem na účet zaměstnavatele (po doložení vyúčtování nákladů vynaložených na žalovaného). Žalobcem vyplacená částka 83 225 Kč se dostala do dispozice zaměstnavatele, byla zaměstnavateli vyplacena převodem na jeho účet a představuje příspěvek na vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací, refundaci prostředků na mzdy, včetně sociálního a zdravotního pojištění, vynaložených zaměstnavatelem na žalovaného v době od 15.05.2017 do 31.10.2017. Zaplacení částky 83 225 Kč požaduje žalobce po žalovaném z titulu náhrady škody (§ 2910 OZ). Žalovaný porušil povinnost stanovenou v § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, v důsledku čehož byl ve správním řízení pravomocně zpětně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 22.12.2016, tím zpětně od toho dne pozbyl status uchazeče o zaměstnání a nesplňoval tedy od 22.12.2016 podmínku pro své umístění na vytvořené pracovní místo. Žalovaný tak způsobil žalobci škodu, neboť svým protiprávním jednáním zavinil, že finanční prostředky vynaložené na vytvoření pracovního místa v rámci veřejně prospěšných prací, tzn. poskytnutí příspěvku ve výši 83 225 Kč, byly žalobcem poskytnuty neoprávněně. Žalovaný v době svého vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání (od 01.10.2016) porušil povinnost oznámit žalobci výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nejpozději v den nástupu k výkonu této činnosti. Žalovaný později sám, v nové evidenci od 1. 6. 2019, při osvědčování skutečností rozhodných pro nárok na podporu v nezaměstnanosti, žalobci dne 7. 6. 2019 doložil potvrzení o zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba] na dohodu o provedení práce od 22. 12. 2016 do 31. 5. 2018 (jako řidič taxi). K výkonu činnosti tak žalovaný nastoupil dne 22. 12. 2016, tuto skutečnost však žalobci nejpozději dne 22. 12. 2016 neoznámil. Porušení povinnosti tak nastalo 22. 12. 2016 a trvalo do 7. 6. 2019, kdy žalobce toto porušení povinnosti žalovaným z vlastní činnosti zjistil. O oznamovací povinnosti byl žalovaný žalobcem poučen při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání dne 3. 10. 2016, což potvrdil vlastnoručním podpisem na žádosti, a společně s žádostí o zprostředkování zaměstnání převzal i podrobné písemné vyhotovení základního poučení s uvedením této oznamovací povinnosti. Žalovaný byl v evidenci Úřadu páce ČR veden opakovaně od 25. 2. 1991 celkem 12 x, vždy na základě své nové písemné žádosti o zprostředkování zaměstnání, v každé evidenci byl žalobcem poučen o podmínkách zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání, s každou podanou žádostí převzal i podrobné písemné vyhotovení základního poučení, tudíž o své povinnosti oznámit žalobci vznik, existenci nebo výkon jakéhokoliv zaměstnání v době zařazení nebo vedení v evidenci, včetně výše výdělku, věděl. Rovněž tak byl poučen a věděl o oznamovacích lhůtách i o následcích nesplnění povinnosti uchazeče o zaměstnání. Veřejně prospěšné práce jsou nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti určeným na podporu zaměstnávání uchazečů o zaměstnání. Základní podmínkou přiznání příspěvku je, že přijímaný zaměstnanec je v době vyřizování žádosti o VPP evidovaným uchazečem o zaměstnání. Žalobce tímto nástrojem podporuje pouze ty uchazeče, kteří pro své individuální charakteristiky nemohou bez použití tohoto nástroje nalézt vhodné zaměstnání. Žalovaný splňoval všechny podmínky, proto byl žalobcem v průběhu jeho evidence od 1. 10. 2016 vybrán, zaměstnavateli k výkonu VPP od 15. 5. 2017 do 31. 10. 2017 doporučen, a příspěvek na jeho zaměstnávání byl poskytnut. Příspěvek zaměstnavateli žalobce poskytl ve výši vynaložených prostředků na mzdy žalovaného, včetně pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu zaměstnance, v měsíční výši maximálně 15 000 Kč. Na základě zaměstnavatelem provedeného doloženého vyúčtování nákladů byla žalobcem ověřena výše skutečně vyplacených mzdových nákladů na žalovaného a částek odvedeného pojistného. Žalovaný u zaměstnavatele ([územní celek]) na VPP pracoval v době od 15. 5. 2017 do 31. 10. 2017, za toto období odpracoval celkem 112 dní a 888 hodin, hrubá mzda zúčtovaná žalovanému k výplatě činila celkem 90 342 Kč, odvedené pojistné zaměstnavatele celkem 30 717 Kč a čistá mzda žalovanému byla vyplacena ve výši celkem 62 050 Kč. Jelikož byl žalovaný z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazen zpětně (podle § 30 odst 3 zákona o zaměstnanosti) dnem nesplnění oznamovací povinnosti, tj. ode dne 22. 12. 2016, pak v době vyřizování žádosti o VPP (od 24. 4. 2017) a následného doporučení a umístění žalovaného na VPP k zaměstnavateli ([územní celek]) uchazečem o zaměstnání nebyl. Příspěvek byl tudíž poskytnut neoprávněně a neúčelně, jelikož nebyl poskytnut k umístění uchazeče o zaměstnání. Žalovaný je odpovědný za vrácení poskytnutého příspěvku, jelikož byl příspěvek neoprávněně poskytnut jeho zaviněním. Povinnost vrátit příspěvek žalovaným vyplývá i z vyjádření Ministerstva práce a sociální věcí ČR – odboru kontrol evropských programů s odkazem na § 2910 Občanského zákoníku. Zaplacení částky 83 225 Kč s příslušenstvím požaduje žalobce po žalovaném z titulu náhrady škody způsobené porušením právní povinnosti dle § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, když zákonným důsledkem porušení povinnosti bylo zpětné vyřazení žalovaného z evidence uchazečů o zaměstnání, tj. zpětně ztráta titulu uchazeče o zaměstnání oprávněného využívat služeb Úřadu práce ČR a nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Existenci příčinného vztahu mezi porušením právní povinnosti žalovaným a vznikem škody na straně žalobce spatřuje žalobce v tom, ž