20 C 124/2020-35 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dlužné částky 24 694,20 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne 15. 11. 2017 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru č. 92017-2169, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 10 000 Kč jako bezúčelový hotovostní úvěr. Žalovaný se zavázal uhradit 13 pravidelných měsíčních splátek, poslední splátka byla splatná dne 15. 12. 2018. Úvěr byl poskytnut v hotovosti dne 15. 11. 2017, což žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě o úvěru. Žalobce po žalovaném požadoval dlužnou částku se zákonnými úroky z prodlení, dále smluvní pokutu 9 394,20 Kč Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky. Usnesením č. j. 20 C 124/2020-13 ze dne 28. 1. 2021 bylo řízení částečně zastaveno co do částky 4 394,20 Kč (část smluvní pokuty), jelikož žalobce vzal v části přesahující u smluvní pokuty částku 5000 Kč svůj žalobní návrh zpět. Předmětem soudního řízení je tak zaplacení částky 20 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 12. 2018 do zaplacení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 15. 11. 2017 uzavřel s úvěrujícím [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. 92017-2169, na základě které bylo žalovanému poskytnuto celkově 10 000 Kč. V bodě V. odst. 4 smlouvy je uvedeno: smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 z poskytnuté jistiny (v důsledku tohoto ustanovení a výzvy soudu byla žaloba vzata zpět co do smluvní pokuty ve výši 4 394,20 Kč, neboť celková smluvní pokuta může činit pouze součin 0,5 krát jistina 10000 Kč, tj. 5 000 Kč). Pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86, 87 a násl., pak žalobce prokázal, že měl k dispozici o tom, kde je žalovaný zaměstnán a výši jeho příjmu, občanský průkaz a další doklad. Soudu bylo dále prokázáno postoupení pohledávky z úvěrujícího [právnická osoba], [IČO], a to: notářským zápisem ze dne [datum] sp. zn. NZ [číslo] byla část závodu [právnická osoba] převedena na [právnická osoba], [IČO], následně byla pohledávka převedena z [právnická osoba] na [právnická osoba], [IČO], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, přičemž následně byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 27. 7. 2020. Žalovanému byla doručována i předžalobní upomínka ze dne 27. 7. 2020. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (odst. 1). Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném a účinném do 3. 1. 2019 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200.000 Kč. Vzhledem ke skutečnostem, které byly v řízení prokázány (uzavření smlouvy o úvěru, postoupení pohledávky na žalobce) lze uzavřít, že je povinností žalovaného uhradit žalobci dluh, který je specifikován ve výrokové části I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 235 Kč dle položky 1 písm. a sazebníku soudních poplatků zákona č.549/ 1991 Sb. a odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálů za 3krát úkon právní pomoci po 300 Kč, a 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 687 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.