7 C 6/2021-35 — Okresní soud ve Vsetíně

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 1.12.2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku s tam specifikovaným příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že s žalovanou uzavřela dne 3.12.2015 úvěrovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí se staly úvěrové podmínky. Žalobkyně řádně prověřila úvěryschopnost žalované a poskytla jí úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1618 Kč měsíčně, k čerpání úvěru došlo dne 10.12.2015 a první splátka byla dne 13.1.2016 a další dle splátkového kalendáře. Úroková sazba byla sjednána na 37,36% p.a. Žalovaná na úvěr uhradila 85.500 Kč. Vzhledem k tomu, že přestala řádně a včas úvěr hradit, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v hl. 6 § 3 úvěrových podmínek a ke dni 13.8.2020 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru. Za žalovanou eviduje žalobkyně částku 13.988,34 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 12.771,34 Kč, poplatků za možnost změny splátek ve výši 195 Kč, poplatků za pojištění ve výši 174 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč, vyúčtovaných smluvních pokut ve výši 748 Kč. Žalobkyně upřesnila, co se týče jistiny, že částka 6882 představuje jistinu, která by byla uhrazena do doby zesplatnění, pokud by úvěr nebyl zesplatněn a částka 5.888 představuje jistinu, která měla být uhrazena do zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně specifikovala, že kapitalizovaný úrok v částce 3.176,32 Kč představuje součet zbylých nesplacených úroků dle jednotlivých splátek do zesplatnění úvěru a obchodní úrok z jistiny a zesplatnění jistiny do 24.11.2020 ve výši 37,36% z částky 12.771,34 Kč, dále požaduje úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru z jistiny, poplatků a smluvních pokut v celkové výši 75.89 Kč) a dále zákonný úrok z prodlení od 25.11.2020 z částky 13.988,34 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy k plnění, žalobkyně se obrátila se svým nárokem na soud. Žalovaná k věci uvedla, že ví, že je její povinností částku zaplatit, nicméně má za to, že částka jí byla v její mzdové účtárně sražena již před několika měsíci, brala dluh za vyřízený, věří, že částka již byla zaplacena. Dále se však ve věci již nevyjádřila, bližší informace neposkytla, k jednání soudu se nedostavila a svá tvrzení nijak neprokázala. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Ze smlouvy o hotovostním a revolvingovém úvěru ze dne 3.12.2015, že jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaná; číslo návrhu smlouvy je [číslo], výše hotovostního úvěru byla sjednána na 40 000 Kč a úvěr měl být splacen v 60 splátkách po 1618 Kč, první splátka byla splatná dne 13.1.2016 a další dle splátkového kalendáře měsíčně. Úroková sazba byla sjednána na 37,36% p.a., dále byla dohodnuta služba odkladu splátek za 39 Kč měsíčně a změna a výše splátek za stejnou částku. Součástí smlouvy je i dohoda o revolvingovém úvěru, pohledávky z této smlouvy však nejsou součástí tohoto řízení. Smlouva obsahuje i základní údaje o poměrech žalované (počet vyživovaných dětí, příjem ze zaměstnání a jeho délka, apod.) Z listiny„ Úvěrové podmínky“ ISH 115 bylo zjištěno, že tyto podmínky jsou nedílnou součástí smlouvy; že jsou zde podrobnějším způsobem vymezena některá práva a povinnosti smluvních stran ve vztazích z poskytování úvěrů. Takto jsou v listině upraveny zejména okolnosti týkající se uzavření smlouvy, účelu úvěru, plnění obou stran ze smlouvy, podmínek splácení úvěrů, některé případy skončení smlouvy o úvěru, pojištění sjednávaného v rámci úvěrového vztahu, jakož i sankce účtované v důsledku prodlení, přičemž toto ustanovení upravuje zejména poplatky za upomínání a smluvní pokutu. Z výzvy ke splacení celého úvěru a podacího archu k této výzvě soud zjistil, že žalobkyně žalovanou přípisem ze dne 13.8.2020 vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy ve výši 15.818.23 Kč s upozorněním, že nadále trvá povinnost žalované hradit příslušenství a případné smluvní sankce a dlužná částka se tedy každým dnem prodlení zvyšuje. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Z hlediska obsahu závazku soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Tento závěr soudu dopadá nejen na smluvní úrok, ale i na sjednané poplatky, náklady na vymáhání a na smluvní pokutu (sjednanou v přiměřeném rozsahu). Bylo prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 40.000 Kč, žalovaná se smluvně zavázala splatit poskytnutý úvěr včetně úroků a platit doplňkové služby, a to zejména pojištění. Zavázala se také v případě prodlení s placením k platbě nákladů za vymáhání a smluvních pokut podle smlouvy o úvěru. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně úvěr ke dni 13.8.2020 zesplatnila. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení činěn sporným a vyplynul ze splátkového kalendáře předloženého žalobkyní. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství obchodní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, a to každý z těchto úroků jednak v kapitalizované výši ke dni sepsání žaloby, a jednak v procentní výši ode dne následujícího po sepisu žaloby do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně prokázala svá žalobní tvrzení a naopak žalovaná neprokázala, že by byla dlužná částka již uhrazena v celém rozsahu, jak tvrdila, soud ji zavázal k zaplacení žalobkyní požadovaného plnění, a to i s příslušenstvím, když kromě sjednaného úroku z úvěru je žalovaná povinna platit i úrok dle § 1970 a násl. o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 988,34 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.