107 C 21/2021-75 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 700 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že v roce 2015 byla vlastnicí lesních pozemků v obci [anonymizována dvě slova] a žalovaný na těchto pozemcích prováděl těžbu dřevní hmoty, kterou od žalobkyně následně odkoupil na základě smluv o provedení prací a prodeji dřevní hmoty ze dne 26. 8. 2014. Protože neplnil platební podmínky dle těchto smluv, uzavřel s žalobkyní dvě listiny nazvané„ uznání dluhu“, a to dne 29. 7. 2015 na částku 500 000 Kč a dne 16. 9. 2015 na částku 200 000 Kč. Celkový dluh se zavázal uhradit do 31. 12. 2015 na účet žalobkyně. Svůj závazek však nesplnil a ani po výzvě k úhradě ze dne 28. 7. 2021 žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Žalovaný připustil, že nějaké peníze žalobkyni z tohoto titulu dluží, ale tvrdil, že ve skutečnosti nedluží tak velkou částku. Byl soudem vyzván, aby svá žalobní tvrzení v tomto směru doplnil, upřesnil a doložil důkazy, což v soudem stanovené lhůtě neučinil, byť byl poučen o následcích nesplnění výzvy. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Z níže označených listin bylo zjištěno, že žalovaný podepsal dvě listiny nazvané„ Uznání dluhu ve smyslu z.č. 89/2012 Sb.“, a to dne 29. 7. 2015 na částku 500 000 Kč a dne 16. 9. 2015 na částku 200 000 Kč, kdy bylo specifikováno, že se jedná o dluh z titulu smlouvy o provedení prací a prodeji dřevní hmoty ze dne 26. 8. 2014 a bylo specifikováno, že se jedná o dluh vůči žalobkyni. Celkový dluh se zavázal uhradit do 31. 12. 2015 na účet žalobkyně. 5. Další důkazy v řízení provedené nebyly pro výsledek sporu relevantní. Zároveň žalovaný v řízení u soudu potvrdil, že tyto listiny podepsal. 6. Podle ustanovení § 2053 o.z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. V posuzovaném případě žalobkyně jednoznačně prokázala, že žalovaný uznal vůči ní co do důvodu a výše dluh ve výši celkem 700 000 Kč, který měl zaplatit do 31. 12. 2015. Pokud žalovaný rozporoval, že dluh existuje v této výši, tížilo ho důkazní břemeno v tom smyslu, aby svá tvrzení prokázal a především aby přesně tvrdil, jaká je tedy výše aktuálního dluhu a jaké částky již byly uhrazeny. O tomto byl soudem poučen a ani poté svá tvrzení neupřesnil a nijak neprokázal. Tvrzení žalobkyně tedy nebyla nijak vyvrácena. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku v době dohodnuté splatnosti, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od počátku prodlení žalovaného, tj. od 1. 1. 2016. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 254,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 700 000 Kč sestávající z částky 11 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 450 Kč ve výši 10 804,50 Kč. 11. Zároveň soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek ve výši 35 000 Kč, neboť žalobkyně byla od placení soudních poplatků osvobozena a v řízení byla zcela úspěšná (§ 148 odst. 1 o.s.ř.).