20 C 79/2020-35 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2020 se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dvě smlouvy o půjčkách za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly však žalovanou stranou porušeny. 2. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Žalobkyně v prvé řadě ve věci prokázala svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne 22. 9. 2016. 4. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., ve znění novel, o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 5. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena dne 18. 1. 2013 smlouva o půjčce č. 573573716, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 12 000 Kč. Následně dne 7. 2. 2013 došlo k uzavření druhé smlouvy o půjčce č. 573564174, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 9 000 Kč. U první smlouvy o půjčce zbývá žalované doplatit na jistině částku 7 391,56 Kč a z titulu druhé smlouvy o půjčce zbývá doplatit na jistině částku 5 713,44 Kč. 6. Na základě listinných důkazů obsažených ve spise má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o půjčkách podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. § 657 a násl. Žalovaná v rámci sjednaných smluv čerpala od původního věřitele celkem částku 21 000 Kč a zároveň se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úroky, poplatky za zpracování půjčky a hotovostní inkaso splátek. U první půjčky se žalovaná zavázala platit v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, u druhé půjčky měla žalovaná platit v 60 týdenních splátkách po 276 Kč až do poslední splátky. Žalovaná však porušila smluvní podmínky, když neuhradila týdenní splátky půjček a vznikl jí tak dluh, který nyní vymáhá žalobkyně. 7. Žalovaná ve svém vyjádření nejprve uvedla, že má za to, že již žalobkyní požadované částky zaplatila, nicméně na výzvu soudu nebyla schopna toto svoje tvrzení prokázat, resp. žádné důkazy soudu nepředložila. Následně v e-mailové komunikaci uvedla, že celkovou dlužnou částku 13 105 Kč je schopna splácet dle návrhu. Nad rámec tohoto však tvrdila, že pokud by neměla zaplacenu první půjčku, tak by jí společnost [právnická osoba] další půjčku neposkytla. Uvedla, že si dvě půjčky v lednu 2013 u této společnosti nesjednala. K těmto svým tvrzením však žalovaná nepředložila žádné důkazy a soud k nim proto nemohl přihlédnout. 8. Z výše uvedeného tak vyplývá, že žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci podáním této žaloby, rovněž listinami (dvě smlouvy o půjčkách) prokázala, že mezi právním předchůdcem a žalobkyně a žalovanou vznikly dva smluvní vztahy, jejichž podmínky žalovaná porušila. Za situace, kdy i žalovaná uznala dluh na jistině ve výši 13 105 Kč, tak soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., vyhověl žalobě v celém rozsahu, když žalobkyni přiznal i požadované příslušenství pohledávky. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 300 Kč režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč (soud zde shledává tři úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 252 Kč.