7 C 131/2021-28 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně vůči žalovanému uplatnila žalobou doručenou soudu dne 2. 9. 2021 nárok ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 21. 1. 2021, na základě které se zavázala poskytnout právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ve výši 450.000 Kč se splatností po 6 723,31 Kč ve 120 pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem 15. 3. 2019, při úrokové sazbě 10,90 % ročně. Banka tuto částku dne 1. 2. 2019 žalovanému poskytla, ten však svůj závazek neplnil a dne 1. 4. 2020 banka prohlásila úvěr za splatný. Na dluh žalovaný ničeho nezaplatil, když žalobce se domáhá dlužné částky specifikované ve výroku tohoto rozsudku. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2021, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba] 3. Po provedeném řízení byl soudem zjištěn následující skutkový stav. 4. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 21. 1. 2021, uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaným, bylo zjištěno, že banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 450 000 Kč se splatností po 6 723,31 Kč ve 120 pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem 15. 3. 2019, při úrokové sazbě 10,90 % ročně. Nedílnou součástí této smlouvy byly Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky Banky. Žalobce zároveň dovodil, že jeho právní předchůdce řádně prověřil schopnost žalovaného splácet, a to výpisy z příslušných rejstříků a doklady o příjmu a nákladech domácnosti, což doložil. 5. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že banka tuto částku dne 1. 2. 2019 žalovanému poskytla. 6. Z oznámení banky vyplývá, že dne 1. 4. 2020 banka prohlásila úvěr za splatný, neboť žalovaný byl v prodlení se splátkami úvěru, což je patrno i z úvěrového účtu žalovaného. Dluh činil částku 432 592,92 Kč na jistině. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek, že na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou ze dne 21. 1. 2021. 8. Soud činí v této věci právní závěr o tom, že mezi původním věřitelem žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o.z. Žalovaný má v tomto smluvním závazku postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v uzavřené smlouvě dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Bylo také prokázáno, že žalovaný převzal od původního věřitele částku 450 000 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení ani činěn sporným. Žalobce také důvodně požadoval coby příslušenství zákonný úrok z prodlení. V řízení bylo rovněž prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současného žalobce coby postupníka, postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobce je tedy osobou aktivně legitimovanou k vymáhání dlužné částky v řízení před soudem. 9. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku specifikovanou ve výroku tohoto rozsudku z titulu peněžního plnění ze smluvního závazku specifikovaného v žalobě, a to spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 824,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 304 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 432 592,92 Kč sestávající z částky 10 060 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 030 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 050 Kč ve výši 5 470,50 Kč.