7 C 138/2021-83 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 a její přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení]“). [příjmení] uzavřela s žalovaným dne 1. 10. 2015 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000,00 Kč za účelem konsolidace ve Smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6 042,83 Kč, a to počínaje dnem 26. 11. 2015, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 19,40 % p.a. a nedílnou součástí Smlouvy pak je Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky [příjmení], přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. [příjmení] svůj závazek splnila a dne 1. 10. 2015 úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. 2. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu [příjmení] využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek [příjmení], jež jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne 31. 12. 2018 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 269 397,38 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 8 152,14 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 02. 2020 ve výši 19 368,52 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 269 397,38 Kč od 26. 02. 2020 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 19,40 % p.a. z částky 269 397,38 Kč od 26. 02. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném řízení soud zjistil následující skutkový stav: 6. Z listiny označené jako smlouva o úvěru, že [příjmení] uzavřela s žalovaným dne 1. 10. 2015 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000,00 Kč za účelem konsolidace ve Smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6 042,83 Kč, a to počínaje dnem 26. 11. 2015, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 19,40 % p.a. a nedílnou součástí Smlouvy pak je Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky [příjmení], přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. [příjmení] svůj závazek splnila a dne 1. 10. 2015 úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. 7. Z oznámení bylo zjištěno, že z důvodu nesplacení závazků ze strany žalovaného banka využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek [příjmení], jež jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne 31. 12. 2018 za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 269 397,38 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 8 152,14 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 02. 2020 ve výši 19 368,52 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 269 397,38 Kč od 26. 02. 2020 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 19,40 % p.a. z částky 269 397,38 Kč od 26. 02. 2020 do zaplacení. 8. Žalobce doložil a zdůvodnil, jakým způsobem zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. 9. Soud činí v této věci právní závěr o tom, že mezi původním věřitelem žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o.z.) Žalovaný má v tomto smluvním závazku postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v uzavřené smlouvě dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy. Soud konstatuje, že není důvodu hodnotit závazek či kteroukoliv jeho část jako neplatnou pro rozpor s těmito ustanoveními chránícími spotřebitele. Bylo také prokázáno, že žalovaný převzal od původního věřitele tvrzenou finanční částku. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách, účastníci se dohodli i na tom, za jakých podmínek bude úvěr zesplatnění, s tím, že tyto okolnosti nastaly. Rozsah dlužných částek nebyl v řízení ani činěn sporným. Žalobce také důvodně požadoval coby příslušenství zákonný úrok z prodlení. V řízení bylo rovněž prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současného žalobce coby postupníka, postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobce je tedy osobou aktivně legitimovanou k vymáhání dlužné částky v řízení před soudem. 10. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku specifikovanou ve výroku tohoto rozsudku z titulu peněžního plnění ze smluvního závazku specifikovaného v žalobě, včetně dohodnutého smluvního úroku, a to spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 239,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 776 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 269 397,38 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 690 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 350 Kč ve výši 5 113,50 Kč. Soud má za to, že v případě výzvy k plnění se jednalo pouze o výzvu jednoduchou a žalobci tedy náleží odměna spočívající toliko za méně honorovaný úkon, nikoliv za celý, jak žalobce požadoval.