7 C 76/2017-101 — Okresní soud ve Vsetíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je spor o zaplacení 7 000 Kč, které mají podle žalobních tvrzení představovat bezdůvodné obohacení žalovaných na úkor žalobce, za užívání„ nemovitosti, která se nachází na adrese [adresa žalované], [katastrální uzemí], [stát. instituce]“ (dále jen„ předmětná nemovitost“), a to v období od 18. 11. 2016 do 5. 6. 2017 (dále jen„ předmětné období“). Bezdůvodného obohacení se žalobce domáhal z důvodu vlastnictví spoluvlastnického podílu ve výši 1/8 na předmětné nemovitosti. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná 2 předmětnou nemovitost v předmětném období vůbec neužívala, bydlela s rodinou v jiné obci. Žalovaný 1 v předmětném období užíval pouze první patro předmětné nemovitosti, další patro bylo neobsazené, přičemž v předmětném období nebyl ze strany žalobce kontaktován ve věci dohody o užívání předmětné nemovitosti (výzvy žalobce nesměřovaly k dohodě o užívání, ale pouze o zaplacení), avšak zároveň nebylo zjištěno, že by v předmětném období bránil žalobci v jejím užívání. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval zejména § 1120 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle nějž plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů a § 2991 odst. 1 o. z., podle nějž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud dovodil, že žalovaný 1 je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši 7/8 na předmětné nemovitosti a žalobce je spoluvlastníkem podílu ve výši 1/8 na předmětné nemovitosti. Žalovaná není vlastnicí nemovitosti vůbec. Soud uzavřel, že žalovaným v předmětném období žádné bezdůvodné obohacení za užívání předmětné nemovitosti nevzniklo, neboť žalovaná 2 předmětnou nemovitost v předmětném období vůbec neužívala (když trvalý pobyt je pouze evidenčním údajem) a žalovaný 1 část předmětné nemovitosti v předmětném období užíval z titulu vlastnictví spoluvlastnického podílu na ní, a to pouze částečně. Vzhledem k uvedenému soud žalobu zamítl. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, a proto je žalobce povinen ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit 8 349 Kč žalovanému 1 na náhradě nákladů řízení, představující odměnu advokáta za 3 samostatné (1500 Kč) a 1 společný úkon (snížení o 20%, tedy 1200 Kč) právní služby, paušální náhradu hotových výdajů za 4 úkony po 300 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty, jíž je advokát plátcem ve výši 1449 Kč, a 6 171 Kč za 2 samostatné a 1 společný úkon právní služby, paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 1071 Kč, jíž je advokát plátcem.