7 C 82/2021-25 — Okresní soud ve Vsetíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu porušení smlouvy ze dne 10. 1. 2018 [číslo] uzavřené mezi žalovanou a [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), která jej postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne 12. 11. 2020, přičemž nárok představuje„ podmíněně poskytnutou slevu“ na zařízení Huawei P9-šedý ([částka]) a Huawei P9 lite mini-černý (1 999,99 Kč), tzv. haléřové vyrovnání za služby od 20. 3. 2018 do 19. 4. 2018 (0,46 Kč) a náklady žalobkyně spojené s vymáháním pohledávky (300 Kč). Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala dne 10. 1. 2018 s žalovanou listinu označenou jako smlouva [číslo] jejímž obsahem byl mj. závazek za úplatu poskytovat služby elektronických komunikací a poskytnout žalované„ podmíněnou slevu“ z kupní ceny zařízení Huawei P9-šedý (3 687,99 Kč) a Huawei P9 lite mini-černý (1 999,99 Kč), přičemž podmínka spočívala v „ dodržení sjednané doby trvání smlouvy“ (24 měsíců). Žalovaná za poskytnuté služby neplatila a právní předchůdkyně žalobkyně tedy smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou k dodatečné úhradě„ podmíněně poskytnutých slev“, a to do 18. 6. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podepsali listinu ze dne 12. 11. 2020, jejímž obsahem byl mimo jiné závazek k postoupení pohledávky uplatněné v tomto řízení na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované přípis ze dne 8. 12. 2020 označený jako„ oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva“, nicméně žalovaná na uplatňovaný nárok neuhradila doposud ničeho. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval zejména § 1789 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle nějž ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat. Soud uzavřel, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 10. 1. 2018 uzavřena smlouva, v níž se žalovaná zavázala platit za poskytování telekomunikačních služeb a v opačném případě byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna smlouvu vypovědět a vyúčtovat žalované„ podmíněně poskytnuté slevy“, přičemž důvodný je i uplatněný nárok na tzv. haléřové vyrovnání a na náklady žalobkyně spojené s vymáháním pohledávky. Vzhledem k uvedenému byla žalované uložena povinnost, aby žalobkyni zaplatila ve výroku I uvedenou částku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to včetně uplatněného zákonného úroku z prodlení z 5 687,98 Kč ode dne 19. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto je žalovaná povinna ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč, představující zaplacený soudní poplatek, odměnu advokáta za 3 úkony právní služby, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty, jíž je advokát plátcem.