19 C 116/2023-52 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce vůči žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel dvě smlouvy o úvěru za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly žalovanou stranou porušeny. Žalovaná částka v prvém případě představuje neuhrazenou jistinu ve výši , částka, , dlužný poplatek ve výši , částka, , kapitalizované úroky a kapitalizované úroky z prodlení a úroky a úroky z prodlení. V druhém případě pak dlužná částka představuje dlužnou jistinu ve výši , částka, , dlužné poplatky ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení a dále úrok a úrok z prodlení.2. Žalobce na podané žalobě v celém rozsahu trval. Důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložil, s tím, že tyto nemá v držení.3. Žalovaná uvedla, že jiné dluhy nemá, je na úřadu práce, práci si hledá, finanční prostředky na splacení nemá, mohla by jen hradit splátky po , částka, měsíčně.4. Žalobce v prvé řadě ve věci prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , ze dne , datum, .5. Ze smlouvy číslo , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr/zápůjčku ve výši , částka, , který žalovaná v plném rozsahu vyčerpala. Žalovaná se zavázala uhradit zápůjčku v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši , částka, , s poplatkem za zpracování ve výši , částka, a poplatkem za službu splácení ve výši , částka, v 18 měsíčních splátkách po , částka, do data , datum, . Ve smlouvě je dále uvedena sjednaná výše úroku z úvěru, a to ve výši 29 % ročně. Žalovaná uhradila na tuto smlouvu celkově částku , částka, .6. Ze smlouvy č. , tel. číslo, soud dále zjistil, že tato byla uzavřena dne , datum, opět mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr/zápůjčku ve výši , částka, , který žalovaná v plném rozsahu vyčerpala. Žalovaná se dále zavázala uhradit zápůjčku v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za zpracování smlouvy ve výši , částka, a poplatkem za splácení ve výši , částka, , a to v pravidelných 18 měsíčních splátkách po , částka, , a to do data , datum, . Ve smlouvě je sjednána výše úroku, a to ve výši 29 % ročně. Žalovaná na tuto smlouvu uhradila částku , částka, .7. K zjištění úvěruschopnosti žalované žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce vycházel z informací žalované při poskytnutí zápůjčky. Žalovaná při poskytnutí úvěru , částka, uvedla, že je svobodná, žije v nájemním bytě (bez uvedení výše nákladů bydlení), dosahuje příjmu , částka, měsíčně, uvedla další nespecifikované příjmy domácnosti ve výši , částka, a blíže neurčené výdaje , částka, . Při žádosti o úvěr ve výši , částka, uvedla žalovaná oproti předchozímu sdělení, že dosahuje příjmu , částka, měsíčně. To vše za situace, kdy se jedná o druhý úvěr za 4 měsíce. Žádné další doklady potvrzující příjmy a výdaje žalované žalobce přes výzvu soudu nepředložil.8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.15. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdce žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.16. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.17. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil pravidelné výdaje žalované. Spokojil se toliko s uvedenými příjmy žalované, nezjišťoval skutečné náklady bydlení a životní potřeby žalované, neověřil a nezjišťoval případné další výdaje na straně žalované, zej