114 C 3/2023-114 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovanou. Tvrdí, že poskytl žalované úvěr ve výši 44.000 Kč. Žalovaná se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši efektivní sazby 63,08 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 2.004 Kč. To však ne zcela učinila, když zaplatila na úvěru jen celkem částku 12.314,12 Kč. Proto se žalobce po žalované domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 42.159 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku, částky 21.002 Kč a dále úroku ve výši 49,92 % ročně za poskytnutí úvěru, uvedeného ve výroku II. tohoto rozsudku. Poukazoval na to, že žalovaná se dopustila trestného činu úvěrového podvodu, proto by jí neměla být poskytnuta ochrana jako spotřebiteli. Poukazoval i na to, že v jiném řízení vedeném u zdejšího soudu k tomuto bylo přihlédnuto a nárok žalobce z jiné úvěrové smlouvy se žalovanou mu byl zcela přiznán.2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť má za to, že se jedná o absolutně neplatnou úvěrovou smlouvu s ohledem na to, že žalovaná byla v postavení spotřebitele, kdy žalobce byl v postavení odborníka, tedy silnějším postavení, když šlo o formulářovou smlouvu. Navíc žalobce poskytl žalované již předtím dva úvěry, měla mu tedy být známa její platební morálka a musel tedy vědět, pokud by postupoval s odbornou péčí, že žalovaná není schopna úvěr splatit. Zvláště pokud vycházel z jejího tvrzení o příjmu něco přes 10.000 Kč měsíčně z invalidního důchodu jako příjmu jediného a z tvrzených výdajů žalované na bydlení v nájemním bytě ve výši 1.000 Kč měsíčně, což již v té době muselo být zřejmé každému, že neodpovídá realitě. Přesto jí zapůjčil částku 44.000 Kč, kdy ale reálně jí zaslal na účet pouze částku 9.915 Kč, kdy zbytek započetl na předchozí dva úvěry, které u něj žalovaná v té době neměla ještě zcela splaceny. Navíc v té době mu již mělo být známo, že žalovaná má závazek vůči , právnická osoba, z roku 2013 a dvěma jiným úvěrujícím subjektům z roku 2017 a 2018. Navrhoval tedy, aby bylo žalobci vydáno maximálně bezdůvodné obohacení, které by mělo činit rozdíl mezi poskytnutým úvěrem a částkou na úvěr žalovanou v mezidobí zaplacenou.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne , datum, uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o úvěru na částku 44.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši efektivní sazby 63,08 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 2.004 Kč. To však ne zcela učinila, když zaplatila na úvěru jen celkem částku 12.314,12 Kč. Smlouva dále obsahuje ujednání o nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalované a ujednání o smluvních pokutách. Soud je s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z hodnocení klienta ze dne 9. 8. 2018 soud zjistil, že žalobce zapsal u žalované, že je svobodná, důchodce, bydlící sama ve státním/obecním. Uvedl důchod žalované 10.429 Kč měsíčně, který byl doložen oznámením , Anonymizováno, . Ve výdajích uvedl životní minimum u žalované 3.410 Kč měsíčně, na bydlení 1.000 Kč měsíčně, splátky žalobci 3.499 Kč měsíčně a jako rezervu 500 Kč. Celkem tedy bez rezervy výdaje za 7.909 Kč měsíčně. Jiné splátky uvedeny nejsou. Jiné další výdaje také ne. Inkasní lístek nebyl žalovanou doložen. Doložen byl výpis z účtu žalované za únor 2018 se zůstatkem 549,37 Kč a obratem kreditním 36.200 Kč a debetním 36.424 Kč. Na účet žalované dle výpisu žalobce vyplatil na úvěru částku 9.915 Kč, zbytek zaplatil na vrub svého účtu. Žalobce vyzval žalovanou k hrazení dlužných splátek úvěru pod hrozbou zesplatnění celého úvěru. Dne 27. 1. 2019 jí oznámením sdělil, že došlo k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. Z rozsudku zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 24. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla uznána vinnou, že v roce 2018 spáchala uzavřením předmětné úvěrové smlouvy , podezřelý výraz, úvěrového podvodu, jakož i v dalších 15 případech, kdy v dalších 7 pak spáchala přečin podvodu. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 9. 2020. Z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, soud zjistil, že jím bylo zrušeno schválené oddlužení žalované pro nepoctivý záměr, který spočíval v nehrazení pravidelných splátek a úmyslu zkrátit věřitele tím, že chtěla své řízení podřadit pod pro ni výhodnější novelu.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘.8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byť se vztahoval k právní úpravě dané zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je plně aplikovatelný i za úprav dané zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy