18 C 21/2024-75 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 119 357 Kč s příslušenstvím, kterou byla žalovaná povinna zaplatit z titulu smluv o zápůjčce a o úvěru. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila zápůjčky a úvěr, které jí byly poskytnuty.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení spornými.3. Původní věřitel i žalobkyně jsou českými právnickými osobami, žalovaná je občanem Ukrajiny. Žalované byly finanční prostředky poskytnuty v České republice, kde žalovaná tehdy měla a doposud má své faktické bydliště. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je tedy dána podle čl. 17 bod 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis.4. Původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 22. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč (smlouva ze dne 22. 3. 2019). V žádosti o tento spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedená, vyživuje dvě osoby, je zaměstnána. V žádosti je uvedeno, že příjem žalované činí 15 646 Kč a její výdaje jsou odhadnuty na 3 500 Kč (karta zákazníka). Na tento svůj závazek žalovaná uhradila celkem 25 654 Kč (přehled úhrad).5. Původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 27. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 22 000 Kč (smlouva ze dne 27. 6. 2019). V žádosti o tento spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedená, vyživuje dvě osoby, je zaměstnána. V žádosti je uvedeno, že příjem žalované činí 18 670 Kč a její výdaje jsou odhadnuty na 3 500 Kč a dále má žalovaná splátky 2 512 Kč (karta zákazníka). Na tento svůj závazek žalovaná uhradila celkem 13 190 Kč (přehled úhrad).6. Původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 13. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč (smlouva ze dne 13. 10. 2019). V žádosti o tento spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedená, vyživuje dvě osoby, je zaměstnána. V žádosti je uvedeno, že příjem žalované činí 17 354 Kč a její výdaje jsou odhadnuty na 3 000 Kč a dále má žalovaná splátky 4 996 Kč (karta zákazníka). Na tento svůj závazek žalovaná uhradila celkem 6 940 Kč (přehled úhrad).7. Z dokumentů týkajících se zkoumání úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná měla mzdu ve výši 16 366 Kč (leden 2019), 14 927 Kč (únor 2019), 18 802 Kč (duben 2019), 19 592 Kč (květen 2019), 18 786 Kč (červenec 2019) a 17 362 Kč (srpen 2019) (výplatní pásky, mzdový výměr). Žalovaná byla zaměstnána jako šička a operátor výroby (pracovní smlouvy) a žila v nájmu s partnerem a svými dvěma dětmi, přičemž nájemné činilo 11 000 Kč a platby za služby 5 000 Kč (nájemní smlouva).8. Původní věřitel postoupil všechny pohledávky za žalovanou ve prospěch žalobkyně, o čemž byla žalovaná vyrozuměna ze strany postupitele (postupní smlouva a její přílohy, oznámení o postoupení, potvrzení o odeslání). Žalovaná byla následně vyzvána k plnění právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzva a potvrzení o odeslání).9. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 soud nic nezjišťoval, neboť jde o právní názor vyslovený v jedné konkrétní věci, a to navíc za účinností jiné regulace spotřebitelských úvěrů.10. Žalobkyně prokázala notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávek z původního věřitele na současnou žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022).11. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2390 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen „ZSÚ“).12. Soud dospěl k závěru, že všechny tři smlouvy jsou neplatné podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr přitom vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). Věřitel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupuje s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Porušení povinnosti věřitele při posouzení úvěruschopnosti dlužníka je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti neobstaral a spoléhal pouze na statistické údaje, aniž zohlednil konkrétní poměry žadatele o úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky (srov. rozsudek Soudního dvora ve věci C-755/22).13. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost spotřebitele posouzena řádně nebyla. Úvodem soud uvádí, že jako nepřípadný hodnotí odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Pro danou věc je však relevantní ZSÚ, který v § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat. Ze všech tří karet zákazníka však plyne, že věřitel ověřoval pouze listiny vztahující se k příjmům. K výdajům žalobkyně následně doložila pouze nájemní smlouvu. Pouze na základě těchto listin není možné zjistit (ověřit) celkový obraz o ekonomické situaci žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru.14. Co se týče příjmů žalované, tak sice byly doloženy, nicméně je zřejmé, že tyto jsou velmi nízké. Pokud jde o „další čisté příjmy“ ve výši 6 000 Kč v jedné z žádostí, soudu nebyly předloženy dokumenty, z nichž by mohl uvedené údaje ověřit, a proto k této částce přihlédnout nelze – mělo-li jít o příjmy partnera žalované, měl se původní věřitel touto otázkou fakticky mnohem důsledněji zabývat (k tomu srov. shora citované rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).15. Co se týče celkových výdajů žalované, tyto byly pouze odhadnuty, jak je výslovně ve všech kartách uvedeno. Navíc průběžně narůstaly splátky žalované, a to až na cca 5000 Kč měsíčně u poslední smlouvy (necelých 30 % deklarovaného příjmu). Taková částka pak už byla dokonce vyšší, než kolik byly její celkové tvrzené výdaje na živobytí, přičemž současně měla žalovaná vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Je zřejmé, že věřitel neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalované dostatečným způsobem, tj. nevyžádal si od žalované ověřitelným způsobem relevantní doklady o výši jejích plateb za její pravidelné výdaje