18 C 168/2025-58 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni 50 832,92 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila poskytnutý úvěr.2. Žalovaná se k žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila.3. V rozsahu podle výroku I. byla žaloba před jednáním vzata zpět s ohledem na platbu ze strany žalované ve výši 50 832,92 Kč ze dne 26. 11. 2025. Předmětnou platbou bylo uhrazeno příslušenství vzniklé do 26. 11. 2025 včetně připsaného úroku z úvěru a části jistiny. Na jistině zůstává k úhradě 14 368,84 Kč; způsob použití platby odpovídá bodu 3.3 smlouvy.4. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 79 986 Kč za účelem konsolidace (smlouva, sazebník). Úvěr byl čerpán v dubnu 2023, přičemž interní přehled původního věřitele dokládá průběh úvěrového vztahu (výpis z úvěrového účtu, interní přehled). Žalovaná byla původním věřitelem vyzvána k plnění dluhu a dluh byl poté ke dni 2. 10. 2024 zesplatněn (výzva, zesplatnění). Pohledávka byla postoupena ve prospěch žalobkyně (postupní smlouva a její přílohy), o čemž byla žalovaná postupitelem vyrozuměna (oznámení o postoupení, potvrzení o odeslání). Žalovaná byla poté k plnění vyzvána i zástupcem žalobkyně (výzva, potvrzení o odeslání). Původní věřitel zkoumal schopnost žalované splatit úvěr, který byl poskytnut za účelem konsolidace, přičemž měsíční příjmy žalované v dané době činily 29 906 Kč, 31 543 Kč a 34 853 Kč (posouzení úvěruschopnosti, výpisy z účtu žalované).5. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání ve smlouvě a v zákonných ustanoveních o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“).6. V posuzovaném případě soud uzavírá, že mezi původním věřitelem (bankou, úvěrujícím) na straně jedné a žalovanou (spotřebitelem, úvěrovanou) na straně druhé vznikl smluvní závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Smluvní dokumentace upravovala splácení čerpaných prostředků úvěru, míru sjednané úrokové sazby, jakož i další smluvní podmínky. Z hlediska obsahu není důvod hodnotit smlouvu či kteroukoliv její část jako neplatnou pro rozpor s ustanoveními chránícími spotřebitele. S ohledem na výši příjmů žalované i účel úvěru (konsolidace) soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splatit. Z prokázaného průběhu závazkového vztahu je rovněž patrno, že žalovaná nedodržovala řádně sjednané podmínky a dostala se do prodlení. Věřitel proto úvěr důvodně zesplatnil a žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků. Úroky z prodlení byly přiznány podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úhradou téměř celého dluhu žalovaná navíc fakticky svou povinnost uznala a v řízení žádné námitky proti uplatněnému nároku nevznesla.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (i částečné zpětvzetí žaloby bylo odůvodněno úhradou ze strany žalované), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 509,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 034 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 832,92 Kč sestávající z částky 3 x 3 140 Kč (převzetí věci, žaloba, účast u jednání) a z částky 1 570 Kč (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 790 Kč ve výši 2 685,90 Kč. Náhradu za doplňující vyjádření soud nepřiznal, protože šlo o doplnění skutečností, které mohly být uvedeny již v žalobě. Náhradu za zpětvzetí žaloby (jako další samostatný úkon) soud nepřiznal pro neúčelnost, protože žalobkyně mohla tento úkon učinit přímo u jednání, které se konalo následující den a kterého se zástupce žalobkyně účastnil (tomu pak odpovídá to, že za tento úkon soud přiznal odměnu z původní tarifní hodnoty).