18 C 220/2024-34 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se jako insolvenční správce dlužnice , jméno FO, domáhala vydání povinného dílu do majetkové podstaty. Podle žalobkyně bylo vydědění učiněné vůči , jméno FO, , Anonymizováno, neplatné, a proto jí vznikl nárok na vydání povinného dílu vůči dědicům.2. Žalované navrhly zamítnutí žaloby, neboť měly za to, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby a že důvody pro vydědění dány byly.3. Na základě dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. , Jméno žalobkyně B, je v úpadku a tento je řešen oddlužením, přičemž insolvenčnímu správci bylo insolvenčním soudem uloženo, aby ověřil kroky dlužnice vedoucí k jejímu vydědění (usnesení insolvenčního soudu). Žalobkyně následně vyzvala všechny čtyři dědice k vydání povinného dílu (výzva ze dne 17. 4. 2024).5. Z dědického spisu soud zjistil, že zůstavitel zemřel , datum, (úmrtní list), přičemž před svou smrtí pořídil závěť, kterou vydědil svou dceru , Anonymizováno, a namísto ní povolal jako dědice obě žalované, a to vedle dalších dědiců (notářský zápis). Při jednání u notářky , Jméno žalobkyně B, uznala důvody svého vydědění a souhlasila s nimi (protokol o jednání), přičemž notářka následně rozhodla o ukončení její účasti v dědickém řízení (usnesení notářky). O dědictví bylo následně rozhodnuto tak, že toto bylo rozděleno mezi čtyři dědice, tj. mezi obě žalované a dále pozůstalou manželku a pozůstalého syna (usnesení notářky).6. Podle § 1653 o. z. platí, že byl-li nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, přispějí dědici i odkazovníci k vyrovnání jeho práva poměrně.7. Co do právního posouzení vyšel soud z následujících závěrů odborné literatury a judikatury:- je-li dědiců víc, jsou k žalobě o plnění povinného dílu pasivně legitimováni všichni, neboť na vyrovnání práva na povinný díl mají přispět dědicové i odkazovníci poměrně (srov. § 1650. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 1000, marg. č. 36.),- jak uvádějí Rouček a v současnosti J. Svoboda a Šešina, odkazovníci a dědici jsou zavázáni společně, v případě sporného řízení jde tedy o nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst. 2 OSŘ a musí být žalováni všichni, neboť jde o společnou povinnost a rozsudek se bude vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně (srov. PLAŠIL, Filip. § 1653. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 1019, marg. č. 8.),- dědicové a odkazovníci jsou zavázáni společně (jde o nerozlučné společenství) a musí být žalováni také společně. Nejde však o solidární závazek, neboť dědicové a odkazovníci jsou zavázáni poměrně, a to dědicové podle poměru čistých hodnot svých dědických podílů (po odečtení případných odkazů nebo příkazů) a odkazovníci podle poměru čistých hodnot odkazů, nejsou-li zatížení podle § 1599 dalším odkazem (srov. SVOBODA, Jiří. § 1653 [Poměrný příspěvek k vyrovnání]. In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 416, marg. č. 3.),- pokud se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci, kteří jimi dle hmotného práva být musejí, pak je dán nedostatek aktivní (žalobci) či pasivní (žalovaní) věcné legitimace. V takovém případě soud musí žalobu zamítnout (srov. PŘIDAL, Ondřej. § 91 [Společenství]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 12.),- poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na jeho straně, není poučením ve smyslu § 5 o. s. ř., ani ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4581/2009).8. Žalobkyně se v řízení domáhá práva na povinný díl, přičemž takový nárok musí být uplatněn vůči všem dědicům (a případně i odkazovníkům). V předmětné věci nejsou dědičkami pouze obě žalované, ale dále také manželka zůstavitele a syn zůstavitele. Z hlediska pasivní věcné legitimace je proto nezbytné, aby se tohoto řízení účastnili i oba další dědicové, a to proto, aby o uplatněném nároku na povinný díl bylo rozhodnuto současně vůči všem dědicům a aby všichni dědicové byli rozsudkem v této věci vázáni. Není-li tomu tak, není možné o uplatněném nároku věcně rozhodnout, a to právě pro tento nedostatek z hlediska pasivní věcné legitimace. O tom, koho všeho měla žalobkyně žalovat, pak soud není povinen a ani oprávněn poskytovat poučení.9. Soud proto žalobu již z tohoto důvodu zamítnul, aniž by se zabýval dalšími okolnostmi rozhodnými pro posouzení věci, zejména tím, zda byly s ohledem na insolvenční řízení , Anonymizováno, , Anonymizováno, dány podmínky pro její vydědění nebo jaký by v případě důvodnosti základu žaloby byl (pouze) poměrný podíl žalovaných na povinnosti k náhradě na povinný díl.10. Žalované jako nezletilé v řízení zastupoval opatrovník, jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty platí stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.).11. Žalobkyně požadovala po obou žalovaných zaplacení částky ve výši 219 201 Kč, tj. aby každá z žalovaných byla zavázána k úhradě této částky rovným dílem, tedy co do částky 109 600,50 Kč (§ 261a odst. 3 o. s. ř.). Tato částka proto tvoří ve vztahu ke každé z žalovaných tarifní hodnotu sporu.12. Výše odměny opatrovníka činí 31 050 Kč a tato sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 109 600,50 Kč sestávající z částky 3 x 5 500 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání) a z částky 3 x 4 400 Kč (zde byla odměna snížena podle § 12 odst. 4 a. t., jelikož šlo o společný úkon při zastupování dvou osob) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč.13. Procesně neúspěšné žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení shora uvedenou částku, a to k rukám státu (§ 149 odst. 2 o. s. ř.).14. O přenosu poplatkové povinnosti na žalované soud nerozhodoval s ohledem na úspěch žalovaných v řízení.